Bylo velmi obtížné být sama,s vozíčkem jsem ještě neuměla moc zacházet (měla jsem elektronickej) no a tak jsem vždy musela na někoho zavolat aby mi pomohl.
Nejhorší ale bylo chození na záchod. byla jsem sice ráda,že jsem zpátky,ale to že jsem byla na vozíku bylo hrozné,večer jsem brečela do polštáře.
Vždy když Michael přišel ze studia,vzal mě na procházku kolem domu.
,,Nepotřebuješ něco? Mám ti něco přinést?"stále se ptal.
,,Ne Michaele."usmála jsem se na něj.
S Michaelem jsem se cítila úžasně. Vždy jsem se těšila až ke mě přijde a někam mě poveze.
Jednou v noci jsem se vzbudila a začala křičet.
,,O můj bože."John se lekl až spadl z postele a Michael okamžitě za mnou přiběhl.
,,Co se stalo?"vyptávali se.
,,Pohnula jsem nohou."měla jsem z toho ohromnou radost,mít zase cit v nohách bylo úžasné. nemohla jsem se dočkat až se postavím a proběhnu se kolem domu.
Ráno mě vzali do nemocnice a doktor s úsměvem na tváři konstatoval,že brzy budu moct chodit o berlích a později už s chůzí problém nebude.
Byla to skvělá zpráva,každým dnem jsem nohy cítila víc a víc.
,,Michaele,Johne."volala jsem aby za mnou někdo přišel. Přišel nejdříve John.
,,Copak potřebuješ?"
,,Pomůžeš mi? Chtěla bych se postavit."
,,Ale jistě."
V tu chvíli přiběhl i Michael. Oba mi pomohli. Krásný pocit,když jsem zase stála na vlastních nohách.
Po několika dnech,když Michael přijel do Neverlandu ze studia,mi něco přivezl.
,,Michelle,něco pro tebe mám."
Nedočkavě jsem za ním na vozíčku přijela a čekala jsem co mi dá.
Přivezl mi speciálně udělané berle. okamžitě jsem si je chtěla vyzkoušet,ale Michael mě zastavil.
,,Nekoušej to tam zbrkle,pujdeme se nasvačit a pak vklidu si to zkusíš."
Měl pravdu a tak jsem rychle do sebe hodila svačinu,abych je mohla konečně zkusit.
Pomalu jsem se postavila. Nejdřív jsem se kácela,ale později už to bylo lepší.
Měla jsem radost,že zase sama chodím. Po pár týdnech už to šlo i bez berlí.
Jednoho dne nás přijel navštívit i Billy.
,,Ahoj,už se máš dobře?"ptal se mě.
,,Ahoj,jo už je mi skvěle."pohladila jsem ho po vlasech.
S Michaelem jsme ho provedli po Neverlandu. Všechno jsme mu ukázali.
Na chvíli jsem si sedla na lavičku,Michael Billa vzal na lanovku.
John se ke mě přisedl. Chvíli jsme si povídali. Pak mě políbil. Polibky jsem mu oplácela.
Mezitím na nás Michael hodil míč.
,,Pojdtě s námi."volal.
Zajímalo by mě jestli to Michael udělal záměrně nebo to byla náhoda.
Vzali jsme Billa na ruské kolo,moc se mu to líbilo.
Večer jsem si šla s Johnem zaplavat. Když se začalo stmívat a ochlazovat,John šel do pokoje,byl docela unavený a tak už chtěl jít spát.
Já jsem tam ještě chvilku zůstala.
když jsem byla na odchodu,objevil se tam Michael v pavkách.
,,Ty už jdeš?"Já myslel že bychom si mohli spolu zaplavat."vypadal trochu smutně,asi proto že přišel když já odcházím.
,,Tak víš co,ještě tu chvíli budu."
Michael radostně skočil do bazénu. S Michaelem se nikdy nenudíte,je to velký srandista.
Když jsme vylezli z bazénu,podlomilo se koleno a málem jsem spadla,naštěstí mě Michael chytil.
Michael mě držel za boky a já se opírala o jeho mužnou hrud a sledovala jsem jak po ní stékají kapičky vody. Pohlédla jsem do jeho hnědých krásných očí. Michael pohodil vlasy. Chytla jsem ho kolem krku a přibližovala jsem se k jeho rtům.
Michael ucukl.
,,A co John?"
Michael má pravdu,nechci Johnovi ublížit.
Smutně jsem se na něj podívala,dala mu pusu na tvář a šla za Johnem si lehnout.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍSTĚ..SNAD SE VÁM POVÍDKA STÁLE LÍBÍ :)














bože ja z tej fotky nemôžem
♥ krásny je tu
ten úsmev a tie tehličky ♥
inak on má jaké dlhé chodidlá
jaké veľké topánky nosil preboha?
ale peknučký
♥