,,Ty nevíš kdo jsem,zlato?"hrnuly se mi slzy do očí.
,,Promin ale nevím."koukal kolem sebe.
,,Kde to jsem?Je to tu jak v paláci."vstal a rozhlížel se.
,,Johne si na mém ranči,nevzpomínáš si?"mluvil na něj Michael.
,,Na tvém?To patří tobě?Je to nádhera."
,,Pojd za mnou,trochu se projedeme."chytla jsem Johna za ruku a táhla k autu. Jeli jsme s ním do nemocnice.
Jen co v nemocnici Michaela uviděli hned nás vzali k doktorovi.
,,Jé oni tě znají?Viděl jsi jak na tebe všichni zírají?"smál se John Michaelovi.
,,Dobrý den,copak se stalo?"ptal se doktor.
,,John si nic nepamatuje."
,,A jak se mu to stalo?"ptal se.
,,Ani nevíme,když jsme za ním ráno přišli ležel na podlaze v bezvědomí,když se probral už si nic nepamatoval."
,,To je zvláštní"hladil si bradu.
,,Myslím že to mohl způsobit nějaký šok. Nevylekal se něčeho než šel spát?Nebylo něco na co by chtěl zapomenout?"
,,Myslím že ne,co myslíš?"koukla jsem na Michaela,který pokrčil rameny.
,,Já už vím!"vykřikla jsem po chvíli.
,,Michaele pamatuješ jak jsem ti včera ukazovala ten dárek od Johna a ty jsi mi utekl z pokoje."
,,Ano. A co?"nechápal Michael.
,,Když jsem za tebou vyběhla jen v tom prádle,vykřikla jsem: ,,Kam ji mi to Michaele zmizel?" nebo tak něco."
,,Pořád nechápu."
,,Když jsem to vykřikla John stál u dveří a slyšel mě a viděl co mám na sobě a také viděl tebe jak se úsměvem vybíháš z našeho pokoje."
,,Myslíš že to je ono?"
,,nevím ale nic jinýho to snad být nemůže. Ten jeho pohled,jakým se na mě podíval když mě viděl."zesmutněla jsem.
,,Můžu za to já,neměla jsem tě provokovat."sedla jsem si a dala hlavu do dlaní.
,,Ne neobvinuj se,nemůžeš za to,pouze shoda náhod."uklidnoval mě.
,,Je to trvalé?"ptal se Michael doktora.
,,Není."
,,A jak to bude dlouho trvat?A co si vše bude pamatovat?"ptala jsem se.
,,Jak dlouho nevím,možná dny nebo týdny,ale třeba i rok. Bude i pamatovat absolutně všechno. Jak to před ztrátou paměti ,tak i po ztrátě. Ale raději si ho tu na dva dny necháme kvůli testům."
,,Děkujeme moc doktore."usmála jsem se,dala Johnovi pusu,který celou dobu nechápavě na všechny koukal a šla k autu.
V Neverlandu byli všichni zvědaví co se stalo.Já jsem se šla projít po ranči a Michael jim to mezitím všechno pověděl.
Sedla jsem si k jezírku na velký kámen a pozorovala labutě jak po něm plavou.
,,Copak tady děláš?"zašeptal mi Michael do ucha.
Pomalu jsem se otočila,koukal na mě těma svýma hlubokýma hnědýma očima,pohladila jsem ho po tváři a on si ke mě přisedl.
,,Pozoruji labutě jak si tu bezstarostně plavou.Je to uklidnující."vzdychla jsem.
,,Smím je pozorovat s tebou?"pousmál se.
,,Samozřejmě."chytl mě kolem pasu,já se o něj opřela a on začal pozpěvovat. Bylo to nádherné.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..JAK TO S JOHNEM DOPADNE??














Ahoj, jakpak se máš? Já bezvadně, omlouvám se, že jsem dlouho neobíhala, ale znáš to :P. Copak děláš? Já mám na blogu nový design, spíš okraje
tak se kdyžtak potom někdy podívej. Měj se krásně, tvoje ...[ŠtĚpUšQa™]... = MR. Šmudla :]. Ještě jsem se chtěla zeptatm Michelle, co se stalo, že jsi byla v nemocnici? Jinak děkuju za optání k tý soutěži. Dopadlo to úžasně, za reprezentování naší školy jsem byla z mý kategorie 3. v našem okresu. :)