Když jsem se ráno probudila,Michael vedle mě neležel a tak jsem se převlékla a šla do jídelny na snídani,myslela jsem že tam Michael bude,ale nebyl.
,,Kde je Michael??"ptala jsem se uklízečky.
,,No před chvílí tu byl na snídani a nevím kam pak šel."
,,Děkuji,jdu ho hledat."dojedla jsem a šla ven.
U schodů stála ochranka a tak jsem se jich také zeptala jestli ho neviděli.
,,Ano před chvíli tu proběhl,běžel někam tam."ukázal směrem k bazénu a tak jsem se tam vydala.
,,Michaele,jsi tady?"volala jsem,ale nikdo se mi neozíval a tak jsem volala znova a zas nic.šla jsem o kousek dál a viděla jsem ho válet se na lehátku. Přišla jsem k němu blíž. Spal.
Nejdřív jsem chtěla odejít a nerušit ho ale byl tak hezký den a tak jsem se rozhodla ho mile vzbudit. Napustila jsem do balonku vody,hodila ho po něm a schovala se za strom.
Michael vyskočil z lehátka a rozhlížel se kolem sebe.
,,Jacku?to jsi byl ty?"volal. ,,To ti nedaruju jen počkej."řekl a šel si zaplavat
Po chvíli jsem se odhodlala a šla k němu.
,,Tak tady tě mám,všude jsem tě hledala,není brzy na plavání v bazénu?"
,,Ano je brzo, ale když už jsem byl mokrý tak jsem sem skočil."usmála jsem se a lehla si na trávu.Zanedlouho jsem usnula.
,,Michelle,vstávej jdeme na oběd."šeptal mi Michael do ucha.
,,To už je tolik hodin?Jsem asi usnula že."Michael mi pomohl vstát a šli jsme do jídelny.
,,Dneska Johna pouští z nemocnice,v kolik pro něj pojedeme?"ptala jsem se.
,,Až budeš chtít třeba hned po jídle."
,,Tak jo,pujdu se převléknout."
Nemohla jsem se dočkat až zase Johna uvidím a obejmu ho,hrozně mi chybí. Otevřela jsem dveře od pokoje,ale byl prázdný.
,,Kde je John?"ptala jsem se nechápavě sester.
,,Pro něj si už někdo přijel a odvezl ho."
,,A kdo?Nevíte?"byla jsem zmatená.
,,No nějaká žena s blond vlasy."
Podívala jsem se na Michaela,hrnuly se mi slzy do očí,nevěděla jsem co říct ani co dělat. Běžela jsem do limuzíny a brečela. Jeli jsme zpátky na ranč. U brány stálo auto.
,,Kdo to může být?"divila jsem se a Michael taky.
S Michaelem jsme šli za ochrankou a ptali se kdo to tu je.
,,Johna přivezla nějaká žena,tvrdila že tu na vás má čekat a tak jsem ji pustil dovnitř,s Johnem sedí tamhle na lavičce."šli jsme k té lavičce a tam seděl John s Lucy a smáli se. Přiběhla jsem k nim a začala na ni řvát co tu dělá,přoč Johna přivezla a jak věděla že je v nemocnici.
,,Vím toho víc než si všichni myslíte."usmála se a odjela.
,,To bylo hodně divný."řekla jsem Michaelovi,který koukal s otevřenou pusou a nebyl schopen slova.
,,Johne,stýskalo se mi po tobě."objala jsem ho a dala mu pusu.Vzala jsem ho do pokoje a vysvětlovala jsem mu kdo je,kde je a co je mezi námi.Tvářil se chápavě a tak jsem mluvila dál. Pak se k nám stavil Michael a šli jsme Johnovi ukázat celý Neverland,opět.
,,Zdá se mi jako bych tu už někdy byl."řekl John.
,,Jasně že byl,bydlíš tu."usmál se Michael.
,,Opravdu?Je to jak palác tady všude. Ty jsi snad nějaký princ?"
,,Ale ne,jen jsem měl štěstí."Michael byl příliš skromný.
,,Žádný štěstí,je neuvěřitelně talentovaný a úžasný. Pak ti ho pustím jeho písně a tak."
Paměť se mu pomalu vracela,každý den si na něco vzpomněl. Po půl roce se mu paměť zcela vrátila. Vše bylo zas jako dřív,ale ne na dlouho.
,,Michelle,potřebuju ti něco říct."zavolal na mě John.
,,Ano?Copak?"přiběhla jsem k němu.
,,Už mě nebaví to nic nedělání a tak jsem si sehnal práci jako tanečník jedné zpěvačky."
,,No to je skvělý."
,,Má to jeden háček."sklopil oči.
,,No a jaký?Pověz."
,,Ty koncerty na kterých bych s ní tancoval jsou v Evropě a bylo by to na půl roku."
,,To tě tak dlouho neuvidím."objala jsem ho.
,,Jestli to opravdu chceš tak jeď budu na tebe čekat a každý den ti volat."
,,Díky miláčku."
V den Johnova odjezdu jsem s ním jela na letiště. Dali jsme si spolu oběd a pak jsem se s ním rozloučila než nastoupil do letadla. Hned co se John ubytoval mi zavolal,že v pořádku dojel.
Nejdřív mi to nějak nevadilo že John odjel,ale po dvou týdnech to začínalo být dlouhý. Už jsme si nevolali každý den,ale jen párkrát do týdne.
,,Michelle,nechceš se projet na koních?"ptal se mě Michael.
,,Moc ráda."ke stájím jsme jeli vláčkem.
,,Už si ani nepamatuju kdy jsme jeli spolu vláčkem naposledy."zasmála jsem se.
,,A víš že já taky ne."
Vybrala jsem si koně,vykartáčovala a osedlala. Čekala jsem venku na Michaela.
,,Jakto že ti to trvá tak dlouho?"posmívala jsem se mu.
Vyjeli jsme na projížďku,Michaelův kůň byl poměrně neposlušný.
,,Michaele,raději se vrátíme,tvůj kůň je nějaký nervozní."
,,Máš pravdu,otočíme to zpátky ke stájím."
Když jsme koně odstrojili,namířili jsme si to k altánku.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :)














Ahoj!Máš opravdu překrásný blog!
Chodím sem pravidelně a čtu si povídky.Jsou ÚŽASNÉ.Vždy se moc těším na pokračování.Jsi skvělá!
Opravdo sem ráda chodím.A ten new design je super!!Mám Tě moc ráda!