Michael odjel na natáčení a já jsem šla do práce. Byl krásný den a tak jsem šla pěšky. Nedaleko od ZOO do mě vrazil nějaký chlápek.
,,Nemůžete dávat pozor pro příště?"okřikla jsem ho hnedka.
On se otočil,sundal si kšiltovku a brýle.
,,Michelle?Jsi to ty?"šel pomalým krokem ke mě.
,,My se známe?"koukala jsem na něj jak puk.
,,Copak mě nepoznáváš?"divil se. přišel ještě blíž a v tu chvíli jsem ho poznala.
,,Johne,promin že jsem tě nepoznala,koukám že si ses hodně změnil."
,,Ooh ano,rozhodl jsem se radikálně změnit svůj život."
,,No doufám že ne k horšímu."pousmála jsem se.
,,Pojd,posadíme se tam musíš mi vyprávět co ted děláš."
Sedli jsme si na lavičku v parku a John se rozpovídal. Zjistila jsem,že nemá ani kloudnou práci,ani pořádné bydlení. Také je bez přítelkyně a život se mu hroutí. Bylo mi ho strašně líto.
,,No tak Johne,co se stalo?Vždyt jsi byl tak úspěšný."
,,Jo já vím,ale od té doby,co jsem odešel z Neverlandu se mi vše hroutí."
,,Víš co,tady máš číslo do Neverlandu,až budeš úplně na dně tak zavolej a pomůžeme ti."
,,Promin já už musím do práce."odešla jsem,ale celý den jsem na Johna myslela.
Když jsem přijela domů,Michael už tam byl.
,,Ahoj lásko."dal mi pusu. ,,Stalo se něco?Jsi nějaká zaražená."
,,né vůbec nic,vše v pořádku jen jsem měla náročný den."
Vzala jsem Chessyho na procházku. Michael se k nám připojil cestou. Když jsme procházeli kolem jezírka,Chessy se mi vytrhl z ruky a do jezírka skočil. Volala jsem na něj,ale akorát si z nás dělal srandu a tak jsme s Michael museli skočit do vody za ním. Nakonec třo byla zábava. Chessy potom utekl na louku a my běželi za ním. Po dvou hodinách se unavil a my si mohli jít konečně někam sednout.
Večer jsme probírali návštěvu mých rodičů. Chtěla jsem jim zavola že přijedem,ale Michael mě přemluvil,abych to nechala jako překvapení. Další den jsme šli vybrat do obchodu dárek na přivítání a Michael zamluvil letadlo.
Celý zbytek dne jsem si balila věci a přemýšlela co jsi na sebe obléknu a taky co jim řeknu až se tam objevíme. Bylo to složité.
,,Zlatíčko neboj se,bude to v pořádku. Tvoji rodiče si mě oblíbí. POzveme je na svatbu a bude to fajn."uklidňoval mě Michael večer.
Byla jsem tak unavená že jsem během minutky usnula a vzbudil mě až Michael ráno.
,,To už je tolik hodin že mě budíš?"ptala jsem se ho.
,,No už bude oběd a po obědě odlétáme do New Yourku za tvými rodiči."usmál se.
Ryche jsem na sebe něco hodila a cupitala jsem do jídelny. Na stole už jsem měla talíř s jídlem. Bylo to jako vždy vynikající. Poprosila jsem o další porci,měla jsem děsný hlad.
Michael šel k limuzíně a já šla pro kufr. Byl velký a těžký. nemohla jsem ho unést a tak jsem se s ním táhla po podlaze dost dlouho. Michael se šel za mnou podívat kde sjem tak dlouho.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :)














krásna povídka moc hezky pišeš :)