Fanynky do Neverlandu
8. prosince 2010 v 15:00 | Michelle
,,Michaele,tohle je Suzie,jak jsem ti o ní vyprávěla."představila jsem ji.
,,Vítám vás u mě doma. Pojdte,ukážu vám vaše pokoje,nebo chcete bydlet spolu?"
,,Budeme spolu."usmály jsme se.
,,Tak dobře,pojdte."Michael vyběhl schody,zatímco my jsme se tam ploužili.
,,No pospěšte si,teprve jste přijely a už jste unavený?Co budete dělat až vám to tu ukážu?"smál se nám.
Na schodech jsme se zastavili a obdivovali ty obrovské hodiny z kytek."
,,Wow Michaele to je nádherný,jsou větší než jsem myslela."řekla jsem s úžasem.
,,To víš,to abych věděl kolik je hodin."měl nějakou dobrou náladu a tak stále vtipkoval.
Když jsme vešli do domu,málem jsem spadla. byl tak obrovský a nádherný. Úplně mě to okouzlilo.
Pak jsme vešli do našeho pokoje. Byl úžasnej,neměli jsme ani slov,jen jsme tak stáli a koukali s otevřenou pusou.
,,Tak holky,líbí se vám?"ptal se.
,,Líbí?Šílíš,je to nádherný,dokonalý. Cítíme se tu jak v paláci."vykřikla Suzie.
,,Tak to jsem rád. Až si vybalíte a zabydlíte se,tak za mnou přijdte do jídelny,kdyby jste ji nenašli tak se zeptejte někoho,koho tu potkáte."zasmál se a odešel.
,,Je to tady lepších,než jsem si představovala."rozplývala se Suzie.
,,Jo to máš pravdu a Michael je báječný hostitel no je celkově úžasnej."
Asi půl hodiny jsme si povídali,jak je Michael skvělej a pak jsme se vydali hledat jídelnu.
,,Tak kudy půjdeme?"ptala jsem se Suzie.
,,Nevím,proste někam půjdeme a pak uvidíme."
Nakonec jsme se zeptali hospodynky na cestu a ta nás poslala zpátky a tou druhou cestou.
Došli jsme do jídelny a s jásotem jsme řekli:
,,Joo konečně jsme to našli."a plácli jsme si.
,,Vy jste to opravdu nemohli najít."posmíval se nám Michael.
,,Jo šli jsme úplně někam jinam a pak nás paní poslala zpátky."
,,No hlavně že jste tady,dáme si něco k jídlu."
Michael dopil svůj čaj a zavolal kuchaře. Objednal svačinu.
Přinesli tolik jídla,že se to skoro ani na stůl nevešlo.
,,No vyberte si a pořádně se najezte,na mojí túru Neverlandem potřebujete hodně síly."zasmál se a pobízel nás k jídlu.
Po jídle jsme šli projít říši snů.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :) JAK SE VÁM LÍBÍLA TATO KAPITOLA? SICE TAKOVÁ KRÁTKÁ ALE SNAD TO NEVADÍ :)
6. prosince 2010 v 15:00 | Michelle
Nemohli jsme uvěřit tomu,že nám to uletělo.
,,No tak aspon se podíváme kdy jede další."řekla jsem a šli jsme do haly.
Podívali jsme se na odlety a stálo tam:
,,Let do Los Angeles10:10...zpoždění 20 min."
,,Kolik je hodin?"vykřikla jsem na Suzie.
,,10:25."
,,Takže to letí za 5 minut,honem at to stihnem."
Běželi jsme k letadlu,byly jsme celé štastné,že to má zpoždění.
Přišli jsme ke vchodu,ale nechtěli nás tam pustit.
,,Bohužel letadlo bude za okamžik startovat,nemohu vás pustit,zítra letí další."vysvětlila nám.
,,Ne to není možný prosím vás. Víte Michael Jackson nás pozval do Neverlandu a bude na nás čekat limuzína,přeci to musíme stihnout,prosím."přemlouvala jsem ji.
,,No tak dobře,a pozdravujte za mě Michaela."slitovala se nad námi.
Sedli jsme si a okamžitě jsme vzlétli.
Let byl krátký a už jsme se nemohli dočkat až vystoupíme.
Už tam na nás čekala limuzína a řidič na nás mával.
Vyběhli jsme za ní a nastoupili.
,,Dobrý den dámy,tak jak se těšíte do Země Nezemě?"smál se.
,,Nemůžeme se dočkat."smáli jsme se.
Byl moc milý celou cestu si s náma povídal.
,,Holky,připravte se,jsme tady."
Přijeli jsme k bráně.
Tep se mi zrychloval a nemohla jsem úžasem ani dýchat. Koukli jsme se se Suzie na sebe a začali jsme brečet štěstím.
,,Je to jak sen."řekla potichu Suzie.
Brána se otvírala pomalu a my už cítili tu atmosféru a vůni cukrové vaty.
Vdáli na schodech u domu už nás vyhlížel Michael a mával na nás.
Jen co řidič zastavil,vyběhli jsme z auta a běželi za Michael.
Obejmuli jsme ho tak silně,že málem spadnul.
TAK A UŽ JSOU V NEVERLANDU :) JAK SE VÁM ZATÍM LÍBÍ POVÍDKA? :) TENTO DÍL BYL KRÁTKÝ ALE PŘÍŠTÍ URČITĚ BUDE DELŠÍ :)
4. prosince 2010 v 15:00 | Michelle
Balení nám chvíli zabralo,protože jsme nevěděli, co všechno budeme potřebovat no a tak jsme si vzali všechno co jsme si koupili. Najednou jsem si na něco vzpomněla. Běžela jsem za Suzie.
,,Suzie,na něco jsme zapomněli."Suzie otevřela a koukala.
,,Nekoupili jsme si nové plavky."Suzie si vzala peníze a vyrazili jsme na nákupy.
Snažili jsme si vybrat nějaké luxusnější,aby jsme před Michaelem nevypadali jako úplné chudinky.
Cestou domů jsme se zastavili ještě v jednom obchodě a koupili si klobouk.
Pak jsme dobalili zbytek věcí a šli se projít ven.
Cestou jsme si pustili Michaela a zpívali jsme si.
,,Já mám nápad."vykřikla jsem.
,,Jaký?povídej!"
,,Koupíme si nějaký deníček a zapíšeme si v Neverlandu vše co děláme a co jsme dělali a k tomu nafotíme spoustu fotek,aby jsme měli krásnou vzpomínku."
Zašli jsme koupit ještě deníčkyMuseli jsme přeci být vybavené na takovou cestu do Země Nezemě.
,,Víš co,vezmi si věci a přespíme u mě a pak pojedeme na letiště."navrhla jsem.
,,Jo to je bezva nápad."
Vzala si věci a už se hrnula ke mě.
,,Nedojdeme pro nějaké jídlo? Já mám vybělenou ledničku."zasmála jsem se.
,,Jasně,koupíme si něco."
Asi se vám zdá, že jen pořád nakupujeme,ale když pojedeme do Neverlandu tak musíme se vybavit.
Večer jsme si pustili Michaelův koncert Bad. Když udělal nějaký sexy pohyb tak jsme začali křičet jako ti fanoušci co tam byli. Taky každou chvíli na nás zvonili sousedi co blbneme.
Celý večer jsme si užili,ale raději jsme šli spát,aby jsme byli na další den fit.
Nastavila jsem na mobilu budík,aby jsme stihli letadlo.
,,Michelle."budila mě ráno Suzie.
,,Ano?"řekla jsem unaveně.
,,Kolik je hodin?myslím že už jsme měli stávat."
,,To snad ne,mobil se mi vybil a nezazvonil,měli jsme stávat před 40-ti minutami. Dělej nebo nám to uletí."křičela jsem.
Rychle jsme se oblékli a umyli. Ani jsme se nenasnídali,aby jsme to stihli.
Letadlo mělo letět v 10:10 a bylo 9:45 a my byli pořád u nás doma.
Chtěli jsme jet autobusem ale jelikož nás tížil čas,museli jsme si zavolat taxi.
,,Prosím rychle na letiště."volala jsem na řidiče.
Cesta trvala dlouho,k naší smůle byla zácpa.
před letištěm jsme se podívali na hodiny. Bylo 10:15.
Smutně jsem se podívala na Suzie a řekla jsem:
,,Uletělo nám to."
TAK CO MYSLÍTE ŽE BUDE DÁL??
2. prosince 2010 v 15:00 | Michelle
MICHELLE
Držela jsem ten lístek s jeho číslem jako svátost. Koukala jsem na to jako puk.
Chvíli jsme si spolu povídali. Byla jsem velmi překvapená,jak je zábavný a milý no prostě dokonalý muž.
Přistáli jsme v Los Angeles,nevěděla jsem jak se dostanu domů,neměla jsem ani peníze.
,,Michelle,jak pojedeš domů?"ptal se Marc.
,,No to by mě taky zajímalo. Asi vlakem,ale nemám dost peněz na jízdenku."
,,Pojd koupím ti jízdenku."usmál se a už jsme šli na nádraží.
Cestou jsem napsala Suzie,že mám úžasnou novinu a že se za chvíli za ní zastavím až přijedu.
Nemohla jsem se dočkat až jí vše povím.
Jen co jsem vystoupila,běžela jsem,abych tam byla co nejdřív.
,,Suzie,honem musím ti vše říct,otevři."tukala jsem na dveře dokud neotevřela.
,,Pojd půjdeme do parku a vše ti vylíčím."chytla jsem ji za ruku a táhla ven.
Sedli jsme si na lavičku a já ji vše pověděla.
Suzie je seděla a poslouchala s otevřenou pusou.
,,A tady mi dal své číslo na mobil a máme mu zavolat kdy se nám to hodí."ukázala jsem jí ten lístek.
,,No to je úžasný,nemám slov."vzala mi lístek a koukala na něj. Měla rozzářené oči.
,,Je to neuvěřitelné že? Zítra mu zavoláme." řekla jsem a šli jsme domů.
Nemohla jsem se dočkat dalšího dne,až mu budu volat.
Jen co jsem lehla na postel,tak jsem usnula a probudila se v poledne.
,,Michelle."tukala na dveře Suzie.
Otevřela jsem jí.
,,No tak honem,voláme Michaela."skákala radostí.
,,No jo tak pojd."
Vzala jsem mobil a dala to na reproduktor a vytáčela jeho číslo.
,,Ano?Tady Michael Jackson."ozvalo se.
,,Ahoj Michaele,to jsem já Michelle."nebyla jsem si jistá,jestli si vzpomene.
Chvíli bylo ticho,asi přemýšlel kdo mu volá.
,,Jo už vím,tak kdy přijedete?"ptal se.
,,Šlo by to o víkendu?"byl čtvrtek no tak víkend je akorát na cestu do kalifornie.
,,Dobře,přiletíte letadlem?"
,,Jojo přiletíme."
,,Na letišti na vás bude čekat auto a odveze vás do Neverlandu."
,,To je skvělý,mockrát děkujeme."
,,Už se na vás těším,ahoj."zasmál se a zavěsil.
Koukla jsem na Suzie,Suzie koukla na mě. Rozeběhli jsme se do svých pokojů a začali balit.
NO TAK UŽ JEDOU ZA MICHAELEM :) SNAD SE VÁM POVÍDKA LÍBÍ :)
30. listopadu 2010 v 15:00 | Michelle
MICHELLE
,,Vy nejste letuška a ani nepatříte ke mně,no tak můžu se zeptat co tu děláte?"zeptal se mě Michael.
Začalo mi bušit srdce,nevěděla jsem co říct. Tak sladce na mě koukal a čekal na odpověd,ale já ze sebe nevydala ani hlásku.
,,Halo,slyšíte mě?"mával předemnou rukou,ale já se ani nepohnula.
Michael vstal a šel ke mě. Zatřepal mi ramenem a já se probudila.
,,Jé promintě moc se omlouvám,ale nemůžu uvěřit že sedím vedle vás."usmála jsem se,ale cítila jsem se dost trapně.
,,Dobrý,nic se nestalo. Odpovíte mi?"smál se.
,,Jo jasně,no nevím jak začít."
Převyprávěla jsem mu celý můj příběh.
,,NO a tak jsem tady a chtěla bych vás poprosit,jestli by jste mě a Suzie mohl ukázat Neverland?"udělala jsem na něj smutné psí oči a zabralo to.
,,Hrozně rád vás tam provedu. Víte váš příběh mě dojal a tak nejde tohle odmítnout."usmál se na mě.
,,Mockrát vám děkuji."chtělo se mi brečet štěstím.
Letadlem jsem letěla poprvé a tak se mi udělalo špatně,šla jsem hledat záchod.
Zanedlouho jsme měli přistávat. Odpoledne jsme se měli vracet. Doufala jsem, že opět budu sedět u Michaela.
Seděla jsem pod stromem a uslyšela jsem dětský smích. Koukla jsem směrem k vesnici,odkud se to ozývalo.
Uviděla jsem Michaela a kolem něj kupu dětí.A najednou letěli vzduchem plyšáci. Michael přinesl dětem hračky. Bylo to moc milé,seděla jsem a koukala na ty dětské rozzářené tvářičky a Michael mezi nimi taky zářil štěstím.
Nejspíš jsem pod stromem usnula, protože už jsme měli odlétat.
Nastoupila jsem do letadla a sedla jsem si k okénku.
,,Je tu volno?"ptal se mě někdo.
Chtěla jsem říct ne,jelikož mi nebylo z letadla špatně,ale když jsem se otočila,stál tam Michael.
,,Ale jistě,posadte se."usmála jsem se.
Četl si nějaký časopis a tak jsem ho nechtěla rušit a koukala jsem z okénka. Děti na nás mávaly. Byly úžasný.
pak se ke mě Michael otočil a řekl:
,,Přemýšlel jsem o tom co jste mi říkala,o tom že by jste chtěla navštívit Neverland no a tady máte moje číslo a zavolejte,kdy přijedete,domluvíme se."usmál se a dal mi lísteček s telefonním číslem.
TAK JAK SE VÁM LÍBILA POVÍDKA? :) POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
28. listopadu 2010 v 15:00 | Michelle
MICHELLE
Sice Marc (ten pilot) měl s Michaelem letět až za 3 měsíce,ale my jsme už ted šli kupovat nějaké hezké oblečení do Neverlandu.
Vybírali jsme celý den,ale nic moc jsme nekoupili,takže jsme chodili nakupovat každý třetí den a pokaždé do jiného obchodu.
Najednou jsme měli hromadu nového oblečení a nevěděli jsme co s tím starým.
,,Já mám nápad co s tím oblečením."koukala jsem zamyšleně.
,,Dáme je na charitu."
,,To je skvělý nápad."řekla nadšeně Suzie.
,,No tak to pujdeme přebrat co si necháme a pujdeme ne?"usmála jsem se.
Nebylo vůbec jednoduché vzdát se toho oblečení,měla jsem ho ráda ale nakonec jsem to přebrala a Suzie také.
Další den jsme to šli dát na charitu. Měli jsme z toho opravdu dobrý pocit. Tak hezky nás hřálo u srdce.
Dny rychle utíkali a za pár dní Michael letěl do Afriky.
Marc mi zavolal,že odlétají z Los Angeles,což je ale na druhé straně USA a tak se mi nabídl,že s ním mohu letět helikoptérou,protože on je také v NY a má tam jedno místo navíc.
Bylo to úžasné,letěla jsem vrtulníkem a pak letadlem s Michaelem Jacksonem.
Přiletěli jsme do Los Angeles večer a protože se Michael bojí nočních letů,letělo se až ráno.
Nemohla jsem ani dospat tak jsem byla nervozní a přitom natěšená.
Konečně ten den nastal,byla jsem brzo na nohou. Jen jsem vstala a šla vyhlížet k letadlu kdy přijede.
,,Michelle."volal na mě Marc.
,,Ano?"
,,Za chvíli tu bude,ale ty s námi nemáš letět,ale slíbil jsem že tě tam dostanu no tak bež zatím do pilotní kabiny."
Šla jsem tam a sedla si někam dozadu ke dveřím aby mě nikdo neviděl.
Asi po půl hodině přišel i Marc a startovali jsme.
,,Tak a jsme nahoře,můžeš jít pozdravit MJ."usmál se.
,,Mockrát ti děkuju."dala jsem mu pusu na vlasy.
Vyšla jsem z kabiny. Letušky na mě tak divně koukaly, ale po chvíli si mě už ani nevšimly.
Sedla jsem si přes uličku k Michaelovi a po chvíli jsem na něj koukla.
,,Dobrý den,já jsem Michelle."pozdravila jsem ho.
Podíval se na mě,usmál se a řekl:
,,Ahoj,já jsem Michael."chvíli na mě koukal.
,,Vy nejste letuška a ani nepatříte ke mně,no tak můžu se zeptat co tu děláte?"
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ:) SNAD SE VÁM KAPITOLA LÍBILA..
26. listopadu 2010 v 15:00 | Michelle
MICHELLE
Byly jsme opravdu moc smutné, jelikož jsme nevyhrály.
,,Tak co ted?"zeptala se mě Suzie.
,,No víš já nevím."
Smutně jsme odešli z podia a šli ke mě.
Sedly jsme si na postel,chtělo se nám brečet. Obejmuly jsme se.
,,Byly jsme tak blízko."řekla jsem.
Asi po půl hodině smutku jsme se zvedly.
,,Ne my to nevzdáme,budeme bojovat a pojedeme za Michaelem do Neverlandu."
Celý dny jsem seděla na internetu a hledala nějakou možnost.
Najednou jsem si na něco vzpomněla. Nedávno jsem chodila s pilotem dopravních letadel.
No a tak jsem za ním zašla.
,,Ahoj."pozdravila jsem ho.
,,Ahoj,dlouho jsem tě neviděl,copak potřebuješ?"ptal se.
,,No víš chtěla bych se zeptat,jestli v nejbližší době nepovezeš nějakou celebritu?"
,,No v letošním roce tam mám asi 5 celebrit ale zatím nevím kdo to je jen vím že za půl roku letím s Madonnou a za asi 3 měsíce s Michaelem Jacksonem do Afriky."
,,Co?Skutečně?"vykřikla jsem.
,,Jo opravdu."smál se.
,,A můžeš mi napsat než poletíš s Michaelem? Moc prosím."žadonila jsem.
,,Jo jasně,jestli chceš můžeš letět taky,nějak to okecám a dostanu tě na palubu."usmál se.
,,To je skvělý ani nevím jak ti poděkovat."objala jsem ho a dala mu pusu.
Přemýšlela jsem jestli to mám Suzie říct a nakonec jsem jí to říct šla.
,,Suzie,otevři."tukala jsem na dveře.
,,Ano?Stalo se něco?"ptala se.
,,Pojd se mnou do parku mám úžasnou zprávu."
Nejdřív jsem ji vysvětlila jak znám toho pilota a tak a potom jsem přecházele k tomu,že poveze Michaela.
,,No a asi za 3 měsíce,poveze Michaela do Afriky. Přemluvila jsem ho,aby mě dostal na palubu takže doufám že bude možnost,že Michaela poprosím o návštěvo Neverlandu."
,,No to je neuvěřitelný,bombový."radovaly jsme se obě.
,,Myslíš,že nás vezme na ranč?"ptala se Suzie.
,,No těžko říct, ale Michael jednou řekl,že nikdy neodmítl nikoho,kdo chtěl k němu přijet."
Celý večer jsme si povídali o Neverlandu a snili.
TAK JAK SE VÁM LÍBIL DÍL?JÁ DOUFÁM ŽE JO A PŘEČTETE SI I POKRAČOVÁNÍ :)
24. listopadu 2010 v 15:00 | Michelle
MICHELLE
Večeři jsme si užily. Byla opravdu zábava,pak jsme zašli ještě do kina.
Když jsme se vraceli domů,tak jsme se povídali hodně o Michaelovi.
Najednou mi na hlavu přiletěl nějaký leták. Hrozně jsem se lekla.
,,Co to je?"ptala jsem se.
,,Splňte si svůj sen. Hm.. Kravina."Suzie to chtěla hodit do koše.
,,Počkej,co tam ještě píší?"zastavila jsem ji.
,,Napište na tento e-mail váš sen,a když vás vylosujeme,tak váš sen splníme."
,,Myslíš na to,na co myslím já?"kousala jsem si dolní ret a přitom jsem se usmála.
,,Myslím že jo."koukala na mě.
,,Napíšeme tam náš sen."
,,A to je?"ptala se.
,,Opravdu nevíš?"smála jsem se.
,,Jo už vím,návštěva Neverlandu."
,,Přesně."
Koukly jsme se na sebe a utíkali ke mě domů k počítači.
Napsaly jsme to a poslaly.
Byly jsme hrozně natěšený. Představovali jsme si výhru.
,,Nechceš zajít do obchodáku?"zeptala jsem se.
,,Že váháš,jdeme."smála se.
Prošli jsme kolem jednoho butiku,když jsem si všimla,že tam mají kabelku s Michaelem a to několik druhů.
,,Počkej,to musím mít."vlítla jsem dovnitř.
,,Jo já taky. Každá jsme si vybraly jednu a šli jsme dál."
Uběhl již týden od toho,co jsme posílali svůj sen.
Seděla jsem u PC a koukala co je kde novýho.
,,Přišel vám nový e-mail."ukázalo se mi na monitoru.
,,Co to může být?"otevřela jsem to a koukala jsem na to jak tele na nová vrata.
Vyběhla jsem z bytu a bouchala na Suziin byt.
,,Suzie otevři!Mám úžasnou novinku. Sylšíš,Suzie!"bouchala jsem řvala.
Vylezla na mě její sousedka.
,,Co tady pokřikuješ?Nejsi tady sama."seřvala mě.
,,Prominte."
Konečně mi Suzie otevřela a já ji okamžitě chytla za ruku a vlekla jsem ji k mému PC.
,,Čti."otevřela jsem meil.
,,Váš sen je ve finále,dostavte se zítra do obchodního centra Palas Athéna kde si případnou výhru vyzvednete."četla e-mail nahlas.
,,No to je neuvěřitelné."nemohla ani dýchat a slzy se nám hrnuly do očí.
Další den jsme se tam dostavili. Pořadatelé nás vzali na podium,stál tam ještě jeden pár co měl svůj sen.
Šlo o to,že lidi v obchodáku hlasovali budto pro náš sen, nebo pro sen těch vedle nás.
,,A máme tu výsledek."hlásil moderátor do mikrofonu.
,,A vyhrává,"chvilka napětí, ,, a je to sen Líbanky v Paříži,moc gratuluji."
,,Koukla jsem na Suzie řekla smutně:
,,My jsme nevyhrály."
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :)
22. listopadu 2010 v 15:00 | Michelle
MICHELLE
Sedly jsme si do kavárny a povídali si.
Čirou náhodou bydlela skoro vedle mě. a tak jsme šli spolu také domů.
,,Je mi s tebou opravdu fajn,nechceš jít zítra někam na oběd?"ptala se mě.
,,Promin,zítra mám pracovní schůzku s klientem,ale můžeme jít na večeři."
,,To zní skvěle,tak jo."usmála se.
,,Super,stavím se pro tebe v šest jo?"
,,Tak jo,budu připravená."rozloučily jsme se a šly obě do svého bytu.
Večer jsem nemohla usnout. Přemýšlela jsem o Suzie:
,,Sice byla fajn,ale znám ji pár hodina tak nevím co si o ní mám myslet. Mám ji věřit?
Nejspíš jo,přeci ten kdo má rád Michaela Jacksona nemůže být špatný člověk,to nedává smysl."
Koukala jsem z postele na strop a přemýšlela takto asi dvě hodiny. Nakonec jsem usnula.
Ráno jsem si udělala kávu. Chtěla jsem jít za ní a večeři zrušit,neměla jsem z toho dobrý pocit.
Šla jsem se obléknout a pak směr klient.
,,Dobrý den,já jsem Michelle."pozdravila jsem klienta.
,,Dobrý den."
Řešili jsme jeho bankovní účet.
Dali jsme si v restauraci oběd. Když jsme vše vyřešili,klient se mi málem rozbrečel.
,,Je vám dobře?"ptala jsem se.
,,Jo nebojte je mi skvěle,jen..."odmlčel se.
,,Co se stalo?"ptala jsem se.
,,No víte před pár dny jsem poznal úžasného člověka,měl stejného koníčka jako já,ale chtěl hnedka se mnou něco podniknout a mě to přišlo hrozně rychlý to uspěchat a tak jsem to vše zrušil."
,,A co se stalo dál?"ptala jsem se jelikož mi to připomínalo situaci moji a Suzie.
,,No volal mi a smutným hlasem mi řekl že ho mrzí,že jsem to zrušil. Myslel že našel někoho kdo mu rozumí,ale já ho zklamal a od té doby jsem ho neviděl. Už je to tři týdny. Volal jsem mu ale už si našel jinýho přítele."
Uvědomila jsem si,že bych měla dát Suzie šanci a jít na tu večeři.
Trochu jsem klienta utěšila. Řeka jsem mu,že něco podobného ted zažívám a tak mi poradil,at si přátel vážím a nekašlu na ně.
Jeho radu jsem si vzala k srdci. V šest hodin jsem se pro ni stavila a šli jsme do jedné z nejlepších restaurací ve čtvrti.
MOŽNÁ VÁM TO PŘIŠLO TROCHU CHAOTICKÝ A NEZAJÍMAVÝ:) TAK DOUFÁM ŽE VÁS TO NEODRADÍ OD DALŠÍHO DÍLU :)
20. listopadu 2010 v 15:00 | Michelle
MICHELLE
Ahoj jsem Michelle,bydlím v New Yorku je mi 20 let a miluju Michaela Jacksona. Bohužel jsem neznala nikoho,kdo ho měl taky rád a tak jsem často seděla sama v parku a poslouchala jeho písně.
Jednou jsem si šla koupit jeho album.
Vešla jsem do obchodu a hledala jsem je.
Bohužel tam měli jen ty co jsem si kupovala nedávno.
Chtěla jsem odejít,ale když jsem prošla kolem pokladny,viděla jsem holku co si kupuje Michaelovo CD HIStory. To CD jsem si chtěla koupit,ale když jsem se ptala prodavačky,řekla že to bylo poslední.
Bylo mi to líto a tak jsem šla do parku si sednout k fontáně.
Najednou na mě někdo promluvil.
,,Ahoj,je to volno?"zvedla jsem hlavu a nademnou stála ta holka z obchodu.
,,Jo jasně,posad se."usmála jsem se.
,,Moc díky,víš je to jen jedna lavička a na zemi se mi sedět nechtělo."vysvětlovala mi.
,,Jo to chápu."byla opravdu milá.
Koukaly jsme obě na fontánu.
,,Mimochodem,jsem Suzie."představila se mi.
,,Já jsem Michelle."potřásly jsem si rukou.
Suzie vzala kabelku a něco hledala. Vypadlo jí CD HIStory. Zvedla jsem ho a vrátila jí ho,ikdyž to bylo těžké,nechtěla jsem ho pustit z ruky.
,,Promin,dáš mi to CD."řekla mi nechápavě.
,,Jo promin,já jen že jsem tě viděla v obchodě ho kupovat. Bylo poslední co tam měli a já ho chtěla taky."zesmutněla jsema cítila se trochu trapně,že jsem jí ho nechtěla vrátit.
,,Skutečně?"byla trochu překvapená.
,,Jo víš já Michaela mám hrozně ráda a tohle CD ještě nemám."
,,Tak víš co?Budeme si ho půjčovat než si koupíš vlastní,souhlasíš?"usmála se na mě.
,,Jé moc děkuji jsi bezva holka."objaly jsme se.
Chvíli jsme si povídali a pak jsme si šli koupit něco k jídlu. Byla jsem moc ráda,že jsem našla tak fajn kámošku a navíc že jsem našla někoho,kdo má rád Michaela.
PRVNÍ KAPITOLA BYLA KRATKÁ,JEN TAKOVÉ SEZNÁMENÍ SE SITUACÍ :) DOUFÁM ŽE SE VÁM ZAČÁTEK LÍBÍ A BUDETE ČÍST POKRAČOVÁNÍ :)