Krátké povídky
15. listopadu 2010 v 15:00 | Michelle
Tato povídka není na pokračování má pouze jeden tento díl!
vypráví Michael
Miluju naši Zemi. Miluju zvířata,přírodu, fascinujeme to.
Rád rozdávám lásku a pomáhám všem.
Hodněkrát jsem mluvil v rádiu nebo v televizi o přírodě jak je důležité ji chránit.
Tentokrát jsem se rozhodl udělat takový rozhovor pro BBC.
Přijel jsem do studia.
,,Dobrý den."řekl jsem.
,,Dobrý den. Běžte tamhle do maskérny. Až budete hotový,přijdte sem."vysvětlila mi.
,,Jistě."
Šel jsem tam a už tam na mě čekali kosmetičky a líčily mě.
,,Je to nádherné,děkuji."děkoval jsem,protože to byla úžasná práce.
Přišel jsem na plac a sedl si tam na sedačku.
,,Takže,budeme tu sedět a dám vám pár otázek,poté můžete povědět co budete chtít."řekla mi.
,,Jo to je skvělý."byl jsem rád,byli ke mě velmi ohleduplní.
,,Tak začneme?"
,,Jo jdeme na to."usmál jsem se.
,,Dobrý den,přinášíme vám rozhovor s Michaelem Jacksonem."mluvila do kamery.
,,Tak Michaele, Vy máte nějakou svojí nadaci nebo projekt?"
,,Ooh ano jmenuje se Heal the world. a K tomu jak asi víte je stejnojmenná písen."
,,Ano jistě,je úžasná."
,,Mockrát děkuji."
,,Jezdíte často do Afriky?"
,,Ano a moc rád,ty lidi mají úplně jiný život než my v Americe nebo Evropě. Jsou k sobě hrozně milý,neznají nenávist nebo chamtivost. Jsou velmi pohostinný. Jak vidí, že za nimi někdo přijel,a má pro ně nějaký dárek, obklopí vás a až do odjezdu se vás nepustí."vzpomínal jse na návštěvu Afriky,která je úžasné místo.
,,Tak to je úžasné, určitě to je velký zážitek."
,,Dokud to nevidíte,neuvěříte."
,,Zní to opravdu krásně. Údajně z vás udělali prince,je to pravda?"
,,Ano, POmáhal jsem jim roky a když jsem u nich byl asi potřetí tak mi řekli,že jsem jejich prince a odváděli mě na korunovaci. Bylo to pro mě opravdu dojemné."
,,Já nemám ani slov."usmívala se na mě.
,,Přejdeme kousek dál. Určitě spoustu lidí oslovila písen Earth song a i ten klip."
,,Oooh ano,to doufám je velmi důležité,aby jsme naši planetu neničili a chovali se k ní s úctou,přece bez ní by jsme nebyli ani my. A jsme z toho velmi smutný že tohle lidi nerespektují."
,,Máte naprostou pravdu."
V pozadí hrála písen Earth song a poté heal the world.
,,Taky je úžasné vaše pomoct v dětských domovech a nemocnicích."
,,Ty děti to potřebují a já potřebuji je."
,,Máte velmi dobré srdce. Bůh vám žehnej. Nyní je čas,aby jste řekl světu,co je správné."
,,Děkuji."
Poposedl jsem si a začal hovořit.
,,Chci jen říct,zamyslete se nad sebou,zamyslete se nad životem. Život v dnešní době je velmi pohodový a téměř bezstarostný. Ale takto tomu není všude."chvíli jsem se odmlčel a v pozadí hrál klavír.
,,Jsem neštastný z toho,že se kácí stále další a další stromy. Každou vteřinu se vykácí plocha o velikosti fotbalového hřiště. A to je opravdu smutné,jelikož se tam nezasadí další stromy ale vyroste tam nějaká továrna. Zvířata kvůli tomu umírají a lidem je to jedno. Svět je hrozně nespravedlivý. Lidi říkají vláda to vyřeší ,,oni" to vyřeší...jací ,,oni"? Musíme začít u sebe jinak jsme ztraceni."chtělo se mi brečet.
,,A tak vás všechny prosím,podívejte se do zrcadla a zamyslete se nad sebou. Děkuji všem za pozornost. HEAL THE WORLD, MAKE IT A BETTER PLACE!!"
,,I love you." rozloučil jsem se a odešel do šatny. Doufám že tento rozhovor ovlivní spoustu lidí.
DOUFÁM ŽE SE VÁM TATO POVÍDKA LÍBILA VYMÝŠLELA JSEM JI HROZNĚ DLOUHO..MYSLÍM ŽE JE TO NA ZAMYŠLENÍ :)
UPOZORNĚNÍ!!
OD PŘÍŠTĚ UŽ BUDE POVÍDKA NA POKRAČOVÁNÍ :)
12. listopadu 2010 v 15:00 | Michelle
tato povídka není na pokračování má pouze tento jeden díl!
vypráví Michael
Procházel jsem Neverland a viděl jsem že zaměstnanci jsou nějako unaveni.
Rozhodl jsem se dát na zítřek úplně všem volno nemůže být těžké postarat se o Neverland jeden den.
Nechal jsem si všechny zaměstnance zavolat na dvůr.
,,Vidím že už asi všichni jste unaveni. Proto vám na zítřek dávám všem volno."
,,To je skvlé,děkujeme."
pak jsem šel za kuchařema do kuchyně:
,,Je nutné něco zítra udělat?"ptal jsem se.
,,Ráno umýt nádobí,dneska to nestihneme."
,,Jistě,udělám to,opravdu."přemlouvali mě abych to nechal že to umyjí až přijdou do práce ale já to i tak udělám.
Zapsal jsem si to na papír.
Pak jsem šel se zeptat zahradníků.
,,No na zítra hlásí velké teplo tak zalít kytky a pustit zavlažování."řekli.
Další cesta byla za hospodyněma.
,,Vyluxovat,ale to můžete nechat pak na nás."
,,Nene já to udělám."řekl jsem.
Další den jsem šel do jídelny a seděl. Zapomněl jsem že jsem dal všem volno.
Vešel jsem do kuchyně a udělal si snídani.
Nakoukl jsem na lístek,kde jsem měl napsané domácí práce so mám udělat.
V kuchyni jsem měl umýt nádobí.
,,Tak kde je to nádobí....Proboha."koukal jsem na hromadu hrnců a pánví,až jsem se toho lekl.
,,Kde asi mají myčku."hledal jsem myčku.
Když jsem ji našel byl v ní lístek.
,,Do myčky nedávejte velké hrnce a velmi špinavé pánve,to je třeba umýt ručně."
Naskládal jsem to do myčky a začal mít hrnce.
Mytí mi dalo dost zabrat a tak už byl čas oběda.
Nechtělo se mi už nic vařit a tak jsem si objednal pizzu.
Najedl jsem se a dal si na chvíli odpočinek u bazénu.
Pak jsem šel zalévat kytky.
,,Mám zalévat hadicí nebo konví?"
Vzhledem k tomu,že Neverland je rozlehlý a je tam spousta kytek tak jsem se rozhodl,že budu hledat hadice.
,,O bože ta je těžká."
Zapl jsem vodu a ten proud jsem odhodil.
,,To má ale páru."skočil jsem po hadici a dal to na menší výkon.
Byl jsem zcela mokrý a unavený. Ještě zbývalo vyluxovat.
Nějakou dobu mi trvalo než jsem našel lux,ale pak už to nebylo těžké.
ASi po šesté místnosti jsem byl tak zničený že jsem to ani nevnímal.
Bylo asi 10 hodin večer a já jsem vyšel před barák,koukal kolem sebe a pak jsem si lehl do trávy a usnul.
Ráno mě našla hospodyně nechtěla mě budit a tak mě přikryla dekou.
Když jsem se vzbudil,nechal jsem si všechny zaměstnance opět zavola na dvůr.
,,No řeknu vám,byl to těžký den pro mě. udělal jsem vše co bylo potřeba,ale až vám zas dám volno tak ne všem najednou."smál jsem se.
NO MYSLÍM ŽE TAHLE POVÍDKA NEBYLA MOC ZAJÍMAVÁ A KRÁTKÁ ALE SNAD VÁS TO NEODRADÍ OD ČTENÍ DALŠÍCH :)
9. listopadu 2010 v 15:00 | Michelle
Tato povídka není na pokračování má pouze jeden tento díl!
vypráví Michael
Byl jsem s Debbie v Neverlandu. Já jsem se procházel po ranchi a Debbie seděla na lavičce u jezírka.
Najednou na mě Debbie zavolala:
,,Michaele,myslím že už je to tady,budu rodit."
Rozeběhl jsem se za ní a pomohl ji vstát.
,,To je úžasný,pojd Debbie bude to dobrý pojedeme do nemocnice."uklidnoval jsem jí.
Šli jsme směrem k domu a volal jsem at připraví auto.
Nastoupili jsme a jeli do Los Angelské nemocnice.
,,Debbie za chvíli tam budeme jen pěkně dýchej."
Jeli jsme opravdu rychle aby jsme tam byli co nejdříve.
Cestou nás zastavila policie. Nejeli jsme limuzínou takže policista přišel k řidičovi.
,,Víte jakou rychlostí jste jel? 100 km/h! Vystupte si prosím."
To už ale bylo moc,trvalo by to dlouho a tak jsem vylezl z auta.
,,Prosím můžete to urychlit?Spěcháme do nemocnice!"byl jsem nervozní.
,,Prominte víte já netušil že jste to vy,tak jedte."
,,Děkuji."nastoupil jsem a vyjeli jsme.Chudák policista koukal jak kdyby viděl ducha.
Předem jsme do nemocnice volali takže na nás čekali na parkovišti s vozíkem.
,,Pojd Debbie posad se."
Vezl jsem Debbie dovnitř a tam si ji převzali doktoři.
,,Pane chcete být přítomen u porodu?"ptal se mě doktor.
,,Ano to bych rád."vzal jsem si roušku a plášt.
Na sále byla spousta sestřiček.
Držel jsem Debbie za ruku a neustále na ni mluvil jak jí to skvěle jde.
Sice mi málem ruku zlomila,ale nemůžu jí to mít za zlé,ona za to nemohla.
,,Debbie to je úžasný, vedeš si ohromně.
Sledoval jsem celý průběh,v očích jsem měl slzy.
Najednou jsme s Debbie uslyšeli pláč. Oba jsme se dívali na naši dcerunku a usmívali jsme se.
,,Debbie,budeš v pořádku? Můžu si Paris vzít?"oči mi jiskřily štěstím.
,,Jistě Michaele,já jsem v pořádku,vezmi si ji,je tvoje."
Sestra mi dala Paris do náruče,koukl jsem se na ni a vyběhl jsem s ní ze sálu,aby mi ji už nevzali.
Měl jsem strach,že mi řeknou nějakou špatnou zprávu a tak jsem s ní chtěl jet domů.
Nakonec jsem se vrátil aby ji prohlédli.
,,Vaše dcera je naprosto zdravá."usmála se setřička.
,,Mockrát děkuji."
Běžel jsem k autu a jel okamžitě do Neverlandu.
Další den jsem se s Paris vydal navštívit Debbie.
,,Ahoj Debbie,jak se máš?"
,,Ahoj Michaele,já se mám skvěle a co Paris,ukaž miji."
Podal jsem ji Paris. Byl jsem tak štastný.
TAHLE POVÍDKA BYLA TROCHU KRATŠÍ ALE DOUFÁM ŽE I TAK SE VÁM LÍBILA :)
6. listopadu 2010 v 15:00 | Michelle
Tato povídka není na pokračování má pouze tento jeden díl!
vypráví Michael
Vždycky jezdím autem nebo limuzínou a mám vlastního řidiče,ale jednou jsem si vzal do hlavy, že budu řídit sám.
Domluvil jsem si termín v autoškole, abych dostal řidičák.
,,Dobrý den,chtěl bych termín na zkoušky na řidičák."volal jsem tam.
,,Jistě,vaše jméno?"ptala se operátorka.
,,Michael Jackson."odpověděl jsem.
,,Jo jistě a já jsem Elizabeth Taylor."smála se mi.
Její reakce mě rozesmutněla a naštvala řekl jsem si:
,,Když mi nevěří kdo jsem tak si tam osobně zajedu."
Přijel jsem tam a Gregor (můj řidič) se ptal paní u překážky jestli jí dnes volal MJ.
,,Jistě pane nějaký vtipálek to zkoušel."smála se.
,,Michaele tady je."zavolal mě.
,,Dobrý den,jsem Michael Jackson a chtěl bych termín na zkoušky na řidičák."
,,To není možné,já se vám hrozně omlouvám,ale pochopte že se tomu nedalo věřit."
,,Jo chápu ale nemusela jste se mi do telefonu vysmát."
Dohodnula mi termín na další týden a chtěla i autogram.
O týden později,v den zkoušek.
Vzal jsem si šátek,sluneční brýle a klobouk,aby mě lidi nepoznali.
Přišel jsem k autoškole a řekl jsem paní u přepážky,se kterou jsem mluvil předtím:
,,Dobrý den jsem Michael Jackson a jdu dělat zkoušky na řidičák."
Dlouze se na mě podívala,jakoby mi nevěřila ale pak řekla:
,,Jo jistě prominte,pojdte dál."
Udělal jsem krátký testík a pak jsem šel na parkoviště k autu a čekal na doprovod.
,,Dobrý den,jsem váš učitel. No vyrazíme."
,,Jistě."
Sedli jsme si do auta,dal mi klíč a já ho dal do zapalování.
Nejdřív mi ještě vysvětlil co k čemu je a tak.
Koukal jsem na něj jak spadlý z višně a on mi to řekl ještě jednou všechno.
,,No doufám že to už chápu,když tak mě okřikněte kdybych to dělal špatně."řekl jsem.
Při couvání jsem najel do značky.
,,Ou prominte,raději si sundám ty brýle abych lépe viděl."
Sundal jsem si je a on se na mě tak podíval,jakoby tušil vedle koho sedí. Koukl na mě a na moje jméno ve složce a vypadal zamyšleně.
,,Ano sundejte si je a dávejte pozor."
Nejdřív jsem měl jezdit takovou malou vesnicí abych chytil cit na správné zatáčení.
Po chvíli jsme vyjeli i do města.
Na jednom semaforu jsem zabrzdil pozdě a trochu jsem vrazil do auta přede mnou.
Muž z auta vylezl a řval.
,,Prosim tě co děláš,sice jsi v autoškole,ale snad umíš zastavit ne."
Přišel k autu,já otevřel okénko a podíval jsem se na něj a řekl:
,,Moc mě to mrzí,zaplatím opravu pokud jsem vám auto poškrábal."vytáhl jsem z kapsy šekovou knížku a chtěl jsem mu dát šek.
Muž se na něj podíval a pak na mě a řekl:
,,Vy jste Michael Jackson,ale ne to není možný víte co zapomeneme na to,nechte si ten šek."
,,Opravdu,jste milý,můžu pro vás něco udělat?"ptal jsem se.
,,No mohl by jste se mi podepsat na CD?"podal mi ho a já ho podepsal."
Asi po hodině jízdy jsme se vrátili a já dostal řidičák. Byl jsem opravdu rád. Řízení mě baví.
VÍM ŽE MOJE POVÍDKY JSOU OPRAVDU NEREÁLNÉ ALE JSOU TO JEN POVÍDKY TAK DOUFÁM ŽE SE VÁM LÍBÍ :)
3. listopadu 2010 v 15:00 | Michelle
Tato povídka není na pokračování má pouze jeden tento díl!
vypráví Michael
Od té doby co jsem natočil klip Jam s Michaelem Jordanem,jsme s Michaelem ve spojení.
Jednou mi Michael zavolal:
,,Ahoj Michaele,příští týden mám závěrečný zápas,nechceš se přijít podívat?Zařídím ti ta nejlepší místa."
,,Opravdu,tak jo to by bylo bezva dík Michaele."
Další den mi přišli lístky,chtěl jsem vzít s sebou Liz a tak jsem se jí šel zeptat.
Naštěstí byla u mě v Neverlandu na návštěvě.
,,Liz?Máš příští týden ve středu čas?"
,,Ano myslím že mám. Pročpak,něco plánuješ?"ptala se zvědavě.
,,Michael Jordan mě pozval na závěrečný zápas a byl bych moc rád kdyby jsi tam se mnou šla."
,,To bych moc ráda Michaele."objala mě.
Dny rychle utekly a byla tu už středa. Připravovali jsme se na večerní zápas celé odpoledne.
,,Liz pospěš si zachvíli vyrážíme."volal jsem na ni.
,,Jo neboj Michaele už jdu."vyšla z pokoje.
,,Moc ti to sluší."dal jsem ji pusu.
,,Děkuji zlato tobě taky."
když jsme přijeli ke stadionu,šel jsem k jednomu stánku. Prodávali tam takové ty věci na fandění.
Byl jsem do basketu tak zapálený že jsem něco koupil.
Sedli jsme si na svá místa. Byli jsme ve speciální loži a výhled byl úžasnej.
,,Michaele co to s sebou táhneš?"smála se mi.
,,Jsme přeci na zápase, na basketu tak budeme fandit ne."smál jsem se a dal jsem Liz šálu s názvem klubu.
,,No dobře budeme fandit."smála se.
hráči zrovna šli na hřiště a Liz už začala fandit. Postavila se,dala nad sebe šálu a volala:
,,Jo Michaele do toho."
,,Liz posad se počkej až začnou hrát."šeptal jsem jí.
,,Nojo máš pravdu."
Michael se na nás podíval a ukázal na Liz a zatleskal.
Zápas začal.
,,Liz už můžeš fandit."stále jsem se jí posmíval.
,,Jo tak pojd fandíme."zvedla se a mě taky a volali jsme.
,,DO TOHO MICHAELE."pískali jsme a řvali.
Když začala přestávka přišel za náma jeden muž a řekl:
,,Michael by byl rád kdyby jste ho navštívili v jeho šatně. Pojdte zavedu vás tam."
,,Jistě."šli jsme za ním.
,,Ahoj Michaele,nečekal jsem že budeme fandit a už vůbec tak nadšeně."smál se a přitom koukal na Liz.
,,Dyt jsme na zápase,musíme fandit a užít si to tu."
Chvíli jsme si povídali, ale pak jsme si zase museli jít sednout na svá místa,zápas pokračoval.
ted už jsme tak usilovně nefandili spíše jsme sledovali míč jak padá do koše.
Samozřejmě Michaelův tým vyhrál,takže když uběhly poslední vteřiny řvali jsme jak blázni.
Když odcházeli zavolali jsme oba najednou:
,,Michaele jsi skvělý."a tleskali jsme.
Při cestě domů jsme si říkali jak jsme se skvěle bavili.
Bylo obtížné odjet od stadionu spousta lidí nám zablokovalo cestu a volali jak jsme skvěle fandili.
Celý večer byl úžasný.
TAK CO JAK SE VÁM POVÍDKA LÍBILA?DOUFÁM ŽE ANO A PŘEČTETE SI I DALŠÍ POVÍDKY :)
31. října 2010 v 15:00 | Michelle
tato povídka není na pokračování má pouze jeden tento díl!
vypravuje fanynka Sarah
Jmenuji se Sarah a pracuji jako učitelka v mateřské školce.
Bohužel naše školka má málo peněz a tak děti mají málo hraček a mají staré postýlky.
Vypsali jsme sbírku pro pomoc pro děti,ale moc lidí nepřispělo. Hrozilo,že ji budeme muset zavřít.
když si chodili rodiče pro děti,máma George mi řekla,že nějaká celebrita se dozvěděla o naší sbírce a pomůže. Osobnost měla přijít zítra odpoledne se podívat na celou školku.
byla jsem nervozní,vůbec jsem netušila kdo přijde.
,,Děti,za chvíli přijde někdo moc důležitý a možná nám dá penízky na hračky tak se chovejte slušně."kárala jsem je.
,,Ano slečno Sarah."byli moc milí.
Otevřeli se dveře a vešli muži v černém. Bylo jich asi 10 a postavili se do řady.
,,Dobrý den."slušně pozdravily děti.
,,Dobrý den."odpověděli.
Nedočkavě jsem koukala na dveře kdo vejde. Dveře se už otevírali a vešel Michael Jackson.
Nevěděla jsem co dělat,jen jsem stála a koukala. Čekala jsem někoho méně vyýznamnýho koho třeba ani neznám.
,,Ahoj,já jsem Michael."pozdravil.
,,Ahoj Michaele."zdravily děti. Michael se na ně usmál a šel si s nimi povídat.
,,tak co děti,líbí se vám tady ve školce?"ptal se jich.
,,Líbí jen je tu málo hraček."odpověděl George.
Po chvíli Michael šel za mnou.
,,Ahoj,mohl by mi to tu někdo ukázat?"
,,Usmála jsem se a koukala.
,,Prominte,jistě já vám to tu ukážu, ale myslím že ty muže v černém tu můžete nechat nic se vám nestane."smála jsem se.
,,Samozřejmě."šel za mnou.
,,Povídejte něco o dětech a o školce."
,,No nemáme peníze na hračky a postýlky a další vybavení,potřebujeme nová okna a nějaký pískoviště a tak na hřiště. Takže je to tu otřesné a děti hrozně milí."
,,To zní strašně,pomůžu jak jen bude možné."
,,Mockrát vám za všechny děkuju jste hrozně hodný."
,,Není zač rád pomohu."
Chvíli jsme si povídali nejen o školce i o jiných věcech. Byl zábavný a pozorný.
Rodiče si už pro svoje děti přišli a tak už tam nikdo nebyl.
,,No tak já už taky pojedu domů,těšilo mě."řekla jsem.
,,Mě taky."objal mě a šel k limuzíně a já ke svému autu.
,,Sakra to snad né."zařvala jsem.
,,Něco se stalo?"ptal se mě Michael.
,,No auto mi vypovědělo službu budu muset jít pěšky."zesmutněla jsem.
,,Já vás domů odvezu pojdte."
,,Děkuji moc,jste hodný."nastoupila jsem do limuzíny a navigovala řidiče.
,,tak já už jdu nashle."
Asi po týdnu jsem přišla domů a sedla si ke kávě,když vtom někdo zazvonil.
Šla jsem otevřít a koukala jsem jak tele na nová vrata.
U dveří stál Michael.
,,Co tu děláte?"ptala jsem se překvapeně.
,,Chtěl jsem si vámi popovídat."
Pozvala jsem ho dál a Michael si prošel celý byt. Je malýa není moderní,nemám na lepší peníze.
Vešel do mého pokoje a řekl:
,,Jééé to jsem já."zvolal úžasem. Pokoj mám plný jeho plakátů a dalších věcí s ním.
,,Jo no já vás prostě miluju a nemůžu uvěřit že to říkám nahlas."usmála jsem se.
Po chvíli jsme šli ven,sedli jsme si v parku na lavičku a povídali si.
Ohromně jsem se s Michaelem zasmála.
,,No já budu muset už jít,mockrát vám děkuji za informace peníze na účet přijdou v nejbližší době a tady je něco pro vás."dal mi krabičku.
Otevřela jsem jí a byl tam nádherný stříbrný řetízek.
,,Mockrát děkuji je nádhernej."objala jsem ho a pak už Michael opravdu musel jít.
,,Sbohem Sarah snad se ještě někdy uvidíme."dal mi pusu a odešel.
JAK SE VÁM LÍBILA POVÍDKA?ASI TROCHU NEZAJÍMAVÁ ALE SNAD SE VÁM LÍBILA :)
28. října 2010 v 15:00 | Michelle
Tato povídká není na pokračování má pouze tento jeden díl!
vypráví fanynka Lisa
skutečně jsem se chtěla přihlásit do takové soutěže a dát tam sen se s ním setkat ale o pár dní později,Michael zemřel :(
Jsem Lisa a miluju Michaela Jacksona.
Snažím se jakkoliv k němu dostat,ale většinou ho jen tak zahlédnu z dálky když už ho najdu.
Jednou jsem tak koukala na net a uviděla jsem soutěž. Splnte si svůj sen.
Napsala jsem tam svůj sen,Setkat se s Michaelem,a stačilo mít nejvíce hlasů.
Proseděla jsem u PC celý dny a prosila o hlasy.
Po měsíci jsem měla nejvíce hlasů a vyhrála jsem.
Bylo to úžasné,nevěřila jsem tomu. Jelikož se nikdo týden neozval,myslela jsem že ta soutěž byla jen reklamní trik.
Byla jsem trochu zklamaná.
Bydlím na pláži v Kalifornii a tak jsem si šla zaplavat.
Šla jsem domů,otevřela dveře a šla na terasu a tam seděl Michael Jackson.
Chvíli jsem tam stála s otevřenou pusou,pak na mě Michael promluvil:
,,Ahoj já jsem Michael,to ty jsi vyhrála Splnte si svůj sen?"
Já koukala dál a najednou jsem omdlela.
,,Liso prober se."
Probrala jsem se asi po 5 minutách. Ležela jsem na zemi a Michael vedle mě seděl a mluvil na mě.
,,No sláva už se probíráš."usmál se na mě.
Koukla jsem na něj a zabrblala: ,,Michaele." a omdlela jsem znova,ale tentokrát jsem se hned probrala.
,,No tak Liso."volal na mě Michael.
,,Dobrý už to ustojím."usmála jsem se a posadila.
,,To doufám."smál se.
,,Asi jsi na takový reakce už zvyklý co."
,,Jo zvykl jsem si. Pojd se mnou."
Chytl mě za ruku a vedl k limuzíně.
,,Jelikož si se mnou vyhrála setkání tak tě musím někam vzít aby ses nenudila."smál se.
,,Co nenudila,děláš si srandu,vydržela bych se na tebe celý den jen dívat a nuda by to v žádném případě nebyla."
Michael se začal smát a já se k němu přidala.
,,kam vlastně jedeme?"ptala jsem se nedočkavě.
,,No přeci do Neverlandu."
,,Skutečně?páni to snad ani není možný já jedu do Neverlandu s Michaelem Jacksonem."
Celou cestu jsem na Michaela koukala. Když jsme si povídali bylo to samozřejmí,ale asi pět minut jsme byli zticha a čekali až tam budem.
Těch pět minut jsem na něj koukala a ani nemrkla.
Michael se vždy na mě letmo koukl jestli se ještě dívám a pak se zase díval z okénka.
,,Liso znervoznuješ mě tím koukáním."usmál se.
,,Jo já vím ale nemůžu si pomoci."
,,Víš co,koukej pět minut z okénka jo."usmál se.
Michael na mě těch pět minut koukal a ani nemrkl jen se smál.
,,Dobře už vím jaký to je je to nepříjemný."smála jsem se.
,,Že jo a to na mě lidi koukají takto pořád. A hele už jsme tady."
Vystoupila jsem a začala ječet.
,,To je úžasný ještě hezčí než v mých snech."
,,To jsem rád tak pojd provedu tě tu."
Prošli jsme celý Neverland. Michael byl tak milý,zábavný,pozorný prostě byl to sen každé ženy.
Zašli jsme na poutové atrakce hlavně na ruské kolo,lezli jsme po stromech a samozřejmě nesměla chybět vodní bitva.
Zůstala jsem přes noc. Bohužel další den musel Michael do nahrávacího studia takže jsem se musela zabavit sama,ale v neverlandu to není těžké.
Přijel pozdě odpoledne,rozloučil se se mnou a jeho limuzína mě odvezla domů.
Michael mi dal telefonní číslo pro případ že bych něco důležitého potřebovala nebo potřebovala pomoc. Vždy když jsem mu zavolala tak jsem jela na pár dní do Neverlandu.
Děkovala jsem každý den bohu za výhru v té soutěži.
TAK JAK SE VÁM LÍBILA POVÍDKA?MOŽNÁ NEBYLA MOC ZAJÍMAVÁ ALE JÁ JSEM SE DO TAKOVÉ SOUTĚŽE ZROVNA CHTĚLA PŘIHLÁSIT ALE PÁR DNÍ NA TO MICHAEL******:'-(
25. října 2010 v 15:00 | Michelle
Tato povídka není na pokračování má pouze jeden tento díl!
vypráví Michael
Mimořádně jsem měl celý dva týdny volno a po pár dnech jsem nevěděl co s časem.
Ne že by mě to v Neverlandu nebavilo,ale chtěl jsem zkusit něco jiného.
Byl u večer a tak jsem šel na večeři. Ještě na stole nebyla a tak jsem si řekl že se podívám do kuchyně.
Všech 7 kuchařů tak společně vařilo. Stál jsem tam u dveří a sledoval mě. Njednou mě něco napadlo:
,,Budu se učit vařit."zamyslel jsem se nad tím a ani jsem si nevšiml že na mě někdo mluví.
,,Pane Michaele,slyšíte mě?"mluvila na mě jedna z kuchařek.
,,Ooh ano prominte zamyslel jsem se."
,,Bude se podávat večeře,přejete si jíst v jídelně nebo venku?"
,,Dneska v jídelně."šel jsem si sednout.
Po jídle jsem ještě zašel do kuchyně za jednou z kuchařek.
,,Prosím Michelle?"tak se jmenuje.
,,Ano?Přejete si?"zrovna myla nádobí,jsem ji vyrušil.
,,Mám na vás takovou prosbu."
,,Dám vám tři dny volna,když mě naučíte aspon trochu vařit."usmál jsem se.
,,To myslíte vážně?"smála se.
,,Ano,jistě. Myslíte že by mi to nešlo?"smál jsem se.
,,To ne,jen jsem si nemyslela,že by jste se chtěl učit vařit."
,,Takže začneme před snídaní,všem kuchařům dám den volno a budeme mít volnou kuchyn."
,,No tak dobře."
Další den jsem šel do kuchyně. Michelle tam ještě nebyla a tak jsem si šel vzít něco sladkého.
Asi po 5-ti minutách přišla.
,,Prominte,čekáte tu na mě dlouho?"
,,Nene před chvilkou jsem přišel."usmál jsem se.
,,Tak čím chcete začít?"ptala se mě.
,,No já nevím,asi něco k snídani když je ráno."
,,Tak dobře,co třeba míchaná vajíčka a zapečený chleba?navrhla.
,,To zní skvěle. Tak jdeme na to."vzal jsem si zástěru.
Michelle se mi začala smát.
,,Co je,nesluší mi?"smál jsem se.
,,Dobře,vemte si pánvičku a 3 vajíčka."řekla. ,,OK,počkejte jen to najdu."
,,A už to mám."
Dal jsem vajíčka na rozpálenou pánvičku. Ale než jsem si vzal na to nějakou vařečku,připálili se mi.
,,Oooh asi nemají být zespoda černé že?"usmíval jsem se.
,,No nevadí místo míchaných vajíček tu máme vajíčkovou topinku,dáš si?"smál jsem se,Michelle na mě koukala s otevřenou pusou a pak se začala smát.
,,Jdeme na zapečený chleba."
,,Nastrouhej sýr a šunku."podala mi to.
,,Dobře a na čem?".. ,,Na struhadle." .. ,,A to je kde?Jo už ho vidím"
,,Hotový co ted s tím?"ptal jsem se.
,,Dej to do trouby na 150 stupnů".. ,,Jé to je jednoduchý, že to zvládnu i já."smál jsem se.
PO 15-ti minutách jsem to vyndal.
,,Jdu to vyndat."bohužel jsem si nevzal chnapku.
,,Ááá to pálí."spálil jsem se trochu. ,,Měl sis vzít chnapku."smála se.
,,Nojo zapomněl jsem se."usmál jsem se.
,,Uděláme i oběd?"ptal jsem se s nadšením.
,,No raději oběd udělám sama,jen něco malého a pak uděláme svačinu."
Šel jsem do pokoje a četl kuchařky,ikdyž jsem moc nevěděl co tam píší.
Po obědě jsem šel do kuchyně a koukal co tam vše je. Asi ve 3 hodiny jsme připravovali svačinu.
Dělali jsme palačinky.Samozřejmě jsem první 3 připálil. Po chvíli mě to začalo bavit a chtěl jsem ji vyhodit jak to dělají kuchaři do vzduchu, ale přistála na okně.
,,To se mi moc nepovedlo že jo."smáli jsme se.
Vaření mě opravdu bavilo ikdyž mi to nešlo. Když mám volno tak si jdudo kuchyně něco uvařit ale raději pod dohledem Michelle.
TAK JAK SE VÁM LÍBILA POVÍDKA?CHTĚLA JSEM SE JEŠTĚ ROZEPSAT O SVAČINĚ A VEČEŘI ALE BYLO BY TO MOC DLOUHÝ A TAK JSEM TO ZKRÁTILA JEN NA SNÍDANI A SVAČINU STRUČNĚ :)
fotomontáž Michaela v kuchyni :-*
22. října 2010 v 15:00 | Michelle
tato povídka není na pokračování má pouze tento jeden díl!
vypráví Michael
Blíží se den mých narozenin. Chci si je užít,takže jsem pozval pár chlapců a samozřejmě svoji rodinu.
Objednal jsem spoustu balonků jídla a dalších nezbytných věcí.
Chtěl jsem si Neverland vyzdobit sám ale bylo toho tolik,že mi musel někdo pomoci.
Bylo 29.8. asi 8 hodin ráno. Johnny (můj bodygard) mě šel vzbudit.
,,Michaele,vstávej máš tu první hosty."
,,To už je tolik hodin."nějak jsem zaspal.
,,JO už je 8 hodin a přišel Mac."
,,Dobře,řekni mu at chvilku počká."rychle jsem vstal a oblékl se.
Koukl jsem z okna a viděl jsem že chodí další hosté,už jich tam bylo 9.
,,Jste se tu za tu chvíli rozrostli nějak."smál jsem se.
,,Mezitím co budeme čekat na ostatní,tak si dáme snídani teda pokud jste už nejedli."
,,Jasně že nejedli,nikdy nejím když jdu sem."smál se Mac.
,,Jo to je fakt,tak pojdte."v jídelně byl stůl plný jídla.
,,Já myslel že nás zveš na snídani tohle je hostina."říkal s údivem Jack.
,,Jo nechal jsem toho uvařit víc k snídani když jsem věděl že přijdete."usmál jsem se.
Mezitím chodili další chlapci. Po chvíli jsme byli v plném počtu. Rodina měla přijít až odpoledne.
,,Vypadá to že jsme všichni tak jdeme si užívat."vyběhl jsem z jídelny a běžel na louku.
Všichni běželi za mnou a smáli se.
,,Dáme si honěnou. Máš babu."smál jsem se a utíkal.
Byla to zábava byli opravdu rychlí a několikrát mě chytli.
,,STOP"všichni se zastavili.
,,Vodní válka."běžel jsem pro balonky s vodou a začal je po nich házet.
Kluci se přidali,po chvíli jsme přešli z balonků na vodní děla.
Byli jsme úplně mokří a tak jsem se svlékl do plavek a skočil do bazénu.
Vzali jsme si nafukovací míč a v bazénu jsme si házeli.
,,jde se na oběd,pojdte."vylezli jsme z bazénu a nastoupili do vláčku,který nás dovezl ke stolu s jídlem.
,,To je úžasné Michaele dnešek si opravdu užívám."řekl Jack a všichni ostatní s ním souhlasili.
Když jsme se najedli přinesli kuchaři dorty.
,,Asi tušíte co ted bude."koukal jsem na všechny a smál jsem se.
,,Vzal jsem svůj dort a hodil ho po macovi.
,,Dortová bitva."všichni začali řvát a házeli dorty.
Pak jsme vzali takové ty spreje s provázky a stříkali po sobě.
Byli jsme děsně špinaví a tak jsme se šli převléknout a šli směr k ZOO a potom na poutové atrakce.
,,kdo chce jít na ZIP?"ptal jsem se.
,,Jo já!"volali souhlasně.
Den rychle utekl a kluci šli domů a přijížděla moje rodina.
Předali mi úžasné dárky.
,,Dneska nebudeme sedětani v domě ani v altáně.Pojdte za mnou."
Vzal jsem je k vláčku.
,,Michaele kam to jedeme?"ptala se máma.
,,Uvidíš."
Přijeli jsme k ZOO a mezi výběhy byl připravený stůl a kolem židle. Byl tam příjemně stín a kolem spousta zvířat.
,,To by mě nenapadlo že budeme sedět uprostřed tvé ZOO. Nádherný nápad."chválila mě janet a dala mi pusu.
nakrmili jsme společně zvířata popovídali si a tak a už byl večer. Janet zůstala přes noc ale ostatní jeli domů.
Tento den byl nádherný. Nezapomenutelný.
TAK JAK SE VÁM LÍBILA POVÍDKA?DOUFÁM ŽE JO A TĚŠÍTE SE NA DALŠÍ :)
19. října 2010 v 15:00 | Michelle
tato povídka není na pokračování má pouze tento jeden díl!
vypravuje fanynka Mellisa
Jsem Mellisa a miluju Michaela Jacksona.
Když vyšlo CD Dangerous, uskutečnila se autogramiáda.
,,Tam nesmím chybět."řekla jsem si.
Koupila jsem si to CD a čekala jsem pouhé 2 hodiny na podpis,nezávidím těm posledním v řadě čekali snad půl dne a nezávidím Michaelovi co všechno musel podepsat.
Pro mě to rychle uteklo protože jsem na Michaela viděla takže jsem ho celé 2 hodiny sledovala.
Vždy když k němu fanynka přišla řekl jí:
,,Ahoj. Jak se jmenuješ?Tady máš sbohem."a usmál se.
Ale když jsem k němu přišla já stalo se něco nečekaného.
Dala jsem mu CD k podpisu a usmála jsem se něj. Byl tak rozkošnej.
,,Ahoj,jak se jmenuješ?"
,,Mellisa,hrozně ráda vás vidím."
,,Krásné jméno."usmál se a napsal mi věnování.
,,Chci vám jen říct že vás opravdu obdivuju,nejen jako umělce ale i jako člověka.Jak pomáháte světu a hlavně dětem. je to úžasné."
,,Ooh děkuji dělám to moc rád."
právě jsem měla odejít aby podepsal další CD. Furt jsem se na něj dívala a smála se na něj. Ocházela jsem.
Michael zavolal jednoho ze svých Bodygardů.
,,Jacku,dej tohle té slečně co tu zrovna byla."dal mu dopis pro mě.
,,Počkejte."volal na mě.
,,Michael po mě chtěl abych vám tohle dal."usmál se a odešel.
Vyšla jsem z budovy a sedla si na lavičku. Otevřela jsem ten dopis.
Stálo tam: ,,Melliso,jste opravdu milá a sympatická dívka. Byl bych moc rád,kdyby jste se mnou zítra povečeřela. Pokud se rozhodnete na večeři přijít, přijdte v 18:00 do restaurace Grand palace a ptejte se na rezervaci Michael Jackson. S pozdravem Michael."
Četla jsem to pořád dokola,nevěřila jsem tomu že se mnou opravdu chce na večeři.
když jsem se vzpamatovala řekla jsem si:
,,Mám jít na večeři s Michaelem Jacksonem,co si vezmu na sebe?"
Okamžitě jsem šla do obchodu a koupila si luxusní šaty.
nemohla jsem se dočkat zítřka.
Sešla jsem se s nejlepší kamarádkou a všechno jí řekla. Byla v úžasu protože Michaela taky miluje.
,,To si děláš srandu ne,to není možný."nechtěla mi věřit a tak jsem ji ukázala ten dopis.
,,Tady je ten dopis."
,,No ne to je úžasné ty máš takové štěstí."objala mě.
Další den jsem se začala připravovat už v 15:00 hodin.byla jsem nedočkavá.
Zavolala jsem si taxi a jela do restaurace.
,,Dobrý večer."pozdravila jsem číšníka u dveří.
,,Dobrý večer,máte rezervaci?"
,,Jistě,na jméno Michael Jackson."
Zavedli mě ke stolu,byl trochu dál od ostatních.
Asi po dvou minutách přišel Michael.
,,Ahoj,už jsi tady snad tu nečekáš dlouho."
,,Ale vůbec ne právě jsem přišla."byl moc milý.
Objednali jsme si jídlo a povídali si. Hodně jsem se nasmála Michael byl veselá kopa.
Celý večer byl úžasnej. Skvěle jsme si rozumněli.
,,Melliso jsi skvělá holka,dám ti své číslo,až budeš potřebaovat pomoct tak zavolej a přijed za mnou na Neverland."
,,To je moc milé určitě se ozvu."
Nasedli jsme do limuzíny a Michael mě odvezl domů.
,,Děkuji za krásný večer."řekla jsem mu.
,,Ne to já děkuji."objal mě a dal mi pusu.
Asi za půl roku jsem se rozešla s přítelem,byla jsem na tom opravdu špatně a tak jsem zavolala Michaelovi a jela jsem k němu na Neverland. Strávila jsem tam asi dva týdny. Bylo to nádherné.
Někdy když má Michael čas tak jdeme spolu na oběd.
TAK JAK SE VÁM LÍBILA MOJE DALŠÍ POVÍDKA?MYSLÍM ŽE TAHLE NENÍ ŠPATNÁ MĚ SE LÍBÍ TAK SNAD I VÁM :)