close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
╔╦╗─╦─╔╗─╦╦─╔╗─╔─╦───╦─╔╗─╔╗─╦╔─╔╗─╔╗─╔╗
║║║─║─║──╠╣─╠╣─╠─║───║─╠╣─║──║╗─╚╗─║║─║║
╩─╩─╩─╚╝─╩╩─╩╩─╚─╚═─╚╝─╩╩─╚╝─╩╚╝╚╝─╚╝─╩╩

"Miluji fanoušky a oni jsou důvodem mé profesionální existence. Když venku dělám nějakou show a vidím fanoušky zpívat a tancovat, to miluji nejvíc. Je to ten nejúžasnější pocit na světě."

KATALOG // OBJEDNEJ SI -->ZASTAVENO kvůli nedostatku času

Krátké povídky

KRÁTKÉ POVÍDKY: Michaelův pohřeb

16. října 2010 v 15:00 | Michelle

Tato povídka není na pokračování má pouze tento jeden díl!

JELIKOŽ PÍŠU SAMÉ VESELÉ POVÍDKY KDE SE MOŽNÁ I ZASMĚJETE,ROZHODLA JSEM SE NAPSAT I NĚCO HODNĚ SMUTNÉHO...ZVOLILA JSEM NEJSMUTNĚJŠÍ VĚC CO MŮŽE BÝT...DEN 25.6.2009 A NÁSLEDOVNĚ VEŘEJNÉ ROZLOUČENÍ..UŽ TED BREČÍM A JEŠTĚ JSEM ANI NEZAČALA PSÁT.. :'-(


Je 24.6.2009 a všichni jsme cel nedočkaví na připravované turné This is it.
Sledujeme každý Michaelův krok,ale nikdo netuší,co se stane.
25.6. 2009 se na několik hodin zastaví celý svět. Michaela převáží do nemocnice se zástavou smrti.
Celý svět se za Michaela modlí. Po několika ničivých hodinách byla konstatována smrt.
Miliony a miliony lidí tomu nechtějí věřit a před nemocnicí brečí a volají ho.
,,Michaele,vrat se! Milujeme tě."pořád dokola.
Fanoušci stále doufají v zázrak a čekají až jejich idol vyjde z nemocnice a This is it se uskuteční.
Na každé televizní stanici ohlašují tu šokující zprávu a v rádiích hrají jen jeho písně.
Celý svět naříká nad ztrátou nejlepšího nejtalentovanějšího a milujícího člověka na světě.
Den na to je obviněn Conrad Murray z neúmyslného zabití.
,,Zabil jsi nám našeho Michaela."křičí na Murraye fanoušci.
Všichni ho odsuzují a nenávidí. Bohužel ale stále trestu uniká.
Každou chvíli je další soud a pokaždé vyvázne.
Náhle je po celém světě Jackson mánie. Lidi kupují Michaelovi nahrávky ve velkém. 
Prodej se několikanásobně zvýší a jeho písně jsou opět první v žebříčku hitparád.
Rodina truchlí a doufá ve spravedlnost. Děti tomu nemohou uvěřit a stále brečí.
Objevují se teorie, že Michael to narafičil jako při turné HIStory.
Několik lidí tvrdí že ho viděli utíkat z nemocnice a odjíždět. Nebo ho viděli převlečeného za uklízečku a odcházel pryč.
,,Michael stále žije."volali někteří fanoušci co si odchod krále popu nepřipouští.
Někteří se i vydávají ho hledat.
O několik dní později je veřejná rozlučka ve Staples Centre.
O lístky je neuvěřitelný zájem. Do budovy se dostane jen 2000 štastlivců zbytek sleduje obřad venku na velkých obrazovkách.
Nikdo v sobě neudržel slzy. 
Na konci rozlučky se stalo něco nečekaného.
Paris přišla k mikrofonu a promluvila.
,,Tati byl jsi ten nejlepší táta na světě. I love you so much."
Paris se rozbrečela a celý svět s ní. Byl to nejdojemnější okamžik celého obřadu.
,,I love you Michael."stále volali lidi v budově a venku ještě hlasitěji.
Pak všichni mlčky sledovali,jak Michaela odvážejí pryč na hřbitov.
,,Michaele nikdy na tebe nezapomene."říkali fanoušci,objímali se a brečeli všichni společně.

Každou chvíli fanoušci pořádají akce na jeho počest.
Scházejí se v dny jeho narozenin a jeho úmrtí.
Do teď Murray nebyl potrestán a stále jsou další a další soudy a další a další teorie co se vlastně ten osudný den stalo.
Rodina stále bojuje za spravedlnost. Děti se stále s tím nesrovnali. Fanoušci stále truchlí.

TAK CO POBREČELI JSTE SI JAKO JÁ? BREČELA JSEM JAK MALÉ MIMINO :(

nevím proč tu fotku jsem dávám ale k tématu to sem dám:
Michaelova rakev zevnitř

KRÁTKÉ POVÍDKY: Cesta do Afriky

13. října 2010 v 15:00 | Michelle
tato povídka není na pokračování má pouze tento jeden díl!
vypráví Michael


Rád jezdím po světě a pomáhám lidem a hlavně dětem.
Nyní jedu pomoct do Afriky. Nejedu tam poprvé a tak vím co od ní čekat a těším se.
Vzlétnout jsme museli již dopoledne jelikož nerad létám v noci.
Let byl poměrně dlouhý ale snažil jsem se si ho jakkoliv zkrátit.
Můj bodygard Johnny je fajn člověk a tak ho rád škádlím.
Po přistání se šli místní lidé podívat co se to děje.
,,Mami,kdo to je?"ptaly se některé děti.
,,Ahoj já jsem Michael."zdravil jsem je.
Někteří anglicky uměli ale moc jich nebylo.
Místní byli velice přátelští a pohostinní.
Přišli za mnou a nabízeli mi jejich pochoutky,bylo to opravdu chutné.
,,Děti,něco jsem vám přinesl."volal jsem je ikdyž mi nerozuměli,ale i tak za mnou přiběhli.
Měl jsem pro ně spoustu plyšáků kteří se jim opravdu moc líbily.
Doslova mi je rvali z rukou.
,,Počkejte,na všechny se dostane."smál jsem se.
Další den jsem se chtěl projít trochu po lese.
Šel se mnou Johnny,trochu jsem se bál protože v lese žije spouta nebezpečných zvířat,ale my jsme šli bezpečnýma cestama kolem vesnice.
Jak jsem už říkal Johnnyho moc rád škádlím. Šel předemnou a tak jsem utrhl list a polechtal ho s ním na krku.
,,A Michaele sundej mi to z krku."skákal a ječel.
Stál jsem tam a smál se.
,,Proč se směješ,nic tam nemám co."
,,Ne nemáš,promin ale je to zábavné."smál jsem se stále.
,,To ti vrátím raději se mě vyhýbej."usmál se.
,,Ooo už se bojím."
Procházka byla úžasná je to tam člověkem téměř nedotčené.
Celé odpoledne jsem byl s dětma a hrál si s nima. Ukazovali mi různé jejich hry. Byli miloučcí.
Pár dní jsem se Johnnymu vyhýbal,chtěl mi oplatit ten vtípek. Ale je mi jasné že mu neuniknu.
Den před odletem jsem si všichni spolu zazpívali,nakonec mě přemluvili a já jim zazpíval Heal the world. Bylo to večer u ohně takže to byla úžasná atmosféra.
Další den ráno jsem se procházel po vesnici a najednou jsem cítil jakože po mě leze velký pavouk.
Hrozně jsem se lekl  a pavouk spadl na zem. ještě jsem trochu zakřičel a poskočil,ale pak jsem slyšel smích.
,,Já ti Michaele říkal at si na mě dáš pozor."smál se.
,,Jo dostal jsi mě."skočil jsem mu na to,společně jsme se tomu zasmáli.
Vůbec se mi z Afriky nechtělo,určitě tam ještě zavítám.

JAK SE VÁM POVÍDKA LÍBILA?DOUFÁM ŽE JSTE SE TROCHU ZASMÁLI,JÁ JO KDYŽ JSEM TO VYMÝŠLELA A PŘEDSTAVILA :D

KRÁTKÉ POVÍDKY: Potkala jsem Michaela ZOO

10. října 2010 v 15:00 | Michelle
tato povídka není na pokračování..má pouze tento jeden díl!
vypravuje fanynka Sheryl.


jsem Sheryl a bydlím v Los Angeles.
Můj přítel pracuje v Los Angelské ZOO,takže tam chodím skoro pořád a dívám se na zvířata.
Jsem fanatický fanoušek Michaela Jacksona.
Šla jsem do ZOO,vždy si vyberu nějaké zvíře a to půl dne pozoruju.
Dneska jsem si vybrala gorily.
Byla jsem tam už od 10 hodin. Momentálně je 14:00 hodin.
Gorily jsou uchvacující bylo se opravdu na co dívat.
Najednou slyším focení fotáku a záře blesků dále spoustu lidí jak mluví.
Šlo to směrem ke mě,ke gorilám.
Viděla jsem snad stovky lidí v hloučku jak někoho nebo něco stále fotí.
Gorily mají pavilon..je to taková chodba větší a tam jsou idět jejich pelechy a pak na konci chodby vyjdete a tam jsou jejich výběhy.
V paviloně jsem byla sama.
U vchodu dovnitř se hlouček zastavil a velcí muži se postavili ke vchody a udělali ze sebe zed.
Mezi nima prošel muž s dvěma malýma dětma a zbytek lidí zůstalo venku a fotilo.
když šel stále blíž,nemohla jsem tomu uvěřit.
Byl to Michael Jackson a s ním šel Prince a Paris.
Stále se přibližoval ke mě a já jsem stále jen tak stála a koukala jak tele na nová vrata.
,,Ahoj,máte ráda gorily?"zeptal se.
Stále jsem seděla a dívala se na něj a nic neřekla.
,,Halo,probudte se už."smál se.
přišel ke mě Prince a tahal mě za triko.
,,Halo paní."
Byl rozkošný a já se probrala.
,,Ooh prominte já jen že jste Michael. Jo mám ráda gorily jsou mírumilovný a fascinující."
Michael se mi smál jak Princovi tak mě.
,,Jo to máte pravdu."
Děti stály u skla a mávali na gorily.
Jedna gorila přiskočila k nám a Paris s Princem se lekli a šli k Michaelovi.
,,Nebojte se nic vám neudělá a ani nemůže."smál se.
,,Jdete se s náma podívat k výběhům?"ptal se.
,,Jo moc ráda."
Michael byl tak milý a zábavný. Když jsme tam došli,dala jsem si facku protože jsem si myslela že se mi to jen zdá.
,,Co to děláte?"smál se mi.
,,Myslím si že spím a tohle je jen sen,ale proč si dávám facku jestli je to sen tak se nikdy nechci probudit."usmála jsem se.
Michael chvíli přemýšlel jak jsem to myslela a pak se smál.
,,Michaele,mohl by jste se se mnou vyfotit?"ptala jsem se.
,,Ale jistě,broučci počkejte jen se vyfotíme."říkal dětem.
Asi třikrát jsme se blýskli a pak řekl:
,,Nechtěla by jsi fotku jak ti dávám pusu?"ptal se s úsměvem.
,,To by jste udělal?no jasně."tohle jsem od něj vůbec nečekala.
,,Moc děkuji a podepsal by jste mi CD?"náhodou jsem ho měla s sebou.
,,Ano jistě."byl ochotný udělat všechno.
Povídali jsme se asi hodinu,děti si spolu hráli.
,,No novináři tam na mě čekají raději tam pujdu nebo bude článek o vás protože jste tu se mnou."usmál se ale přitom z toho byl smutný.
,,Jo to musí být otravné mít na každém kroku bulvár."
,,Jste tu často?"ptal se mě.
,,Jo skoro každý den."
,,To je skvělý někdy zas přijdu a popovídáme si,souhlasíte."
,,Určitě budu se těšit,tak zatím."rozloučila jsem sse s ním.
,,I já,zatím."dal mi na tvář pusu a odešli.
Bylo to úžasný. Od té doby jsem byla do Michaela ještě větší blázen.  V ZOO jsem Michaela ještě několikrát viděla vždy si se mnou povídá a nejčastěji u goril. A doted se tam ještě vídáme.

TAK JAK SE VÁM POVÍDKA LÍBILA? DOUFÁM ŽE JO :) 

KRÁTKÉ POVÍDKY: Velikonoce na Neverlandu

7. října 2010 v 15:00 | Michelle
inspirováno private home movies
tato povídka není na pokračování má pouze tento jeden díl!
vypravuje Michael


Miluji Velikonoce. Na letošní Velikonoce nás bylo hodně,pozval jsem jako každý rok pár dětí.
,,Takže budeme hledat vajíčka po celém Neverlandu."vysvětloval jsem jim.
,,Kolik jich je?"ptal jsem se zaměstnanců co vajíčka schovávali.
,,45."
,,Ooh 45 to je skvělé.Tak jdeme na to kdo jich najde nejvíc dostane speciální cenu."motivoval jsem je.
Rozutekli jsme se a hledali. 
,,Už hledám půl hodiny a zatím nic nemám."smál jsem se.
Potkal jsem Maca,měl jich asi 5.
,,Kde jsi je našel?Já ještě nic nemám."smál jsem se.
,,Hledej Michaele."a utekl.
Najednou jsem jedno viděl.
,,Joo mám první."radostně jsem pro něj běžel. měl jsem hroznou radost.
Ale přiběhl ke mě John.
,,Ne Michaele,je moje."a sebral mi ho a smál se mi.
,,No dobře tak žádné ještě nemám."a běžel jsem za dalším.
Asi po dvou hodinách hledání jsme se sešli u domu a počítali vajíčka.
,,Já jich mám 6."volal jsem.
,,Už ne."děti se ke mě seběhly a rozebraly si je.
,,Tak ne mám jedno."smál jsem se.
Bylo teplo a tak jsme si vzali vodní děla a vodní válka byla na světě.
Byl jsem já proti nim.
Otočil jsem se a utekl od nich. Pak jsem se vrátil zpátky a nikdo nikde.
,,Halo kde jste?To už jste to vzdali?"smál jsem se.
Stál jsem a koukal jsem,ale vůbec mě nenapadlo že se na mě spikli.
Zezadu se ke mě vplížili s kbelíkem plný vody a polili mě.
,,Ááááá to vám nedaruji."hrozně jsem se lekl.
Pak jsme šli k bazénu a dali jsme si svačinku,vajíčka co jsme našli a ktomu čokoládového obrovského králíka.
,,Michaele že nevylezeš na skákací prkno a nezatancuješ."vyzval mě Mac.
,,Myslíš že ne?Tak se dívej."nevěděl jsem že je to past ale pro srandu udělám všechno.
Vylezl jsem nahoru a pochodoval na místě jako voják.
Mezitím Mac vylezl za mnou nahoru a strčil mě.
Nečekal jsem to a tak jsem ječel když jsem padal.
,,Macu já tě zabiju,zabiju tě,já tě zničím,slyšíš mě?"volal jsem na něj.
Kluci z toho měli opravdu srandu,smáli se a utekli.
během dne mě do bazénu ještě několikrát hodili. Byla to zábava.
Pak jsme si vzali golfový vozík a proháněli jsme se v něm. Kluci se v řízení střídali.
Jako poslední řídil Mac.
,,Macu zpomal."prudce zabrzdil.
,,Málem jsi nás zabil."smál jsem se.
,,Řídíš příšerně."
Celý den byl úžasnej náramně jsme si to užili.

TAK JAK SE VÁM POVÍDKA LÍBILA? JAK JÁ BYCH CHTĚLA S MICHAELEM HLEDAT VAJÍČKA :D URČITĚ TO MUSELA BÝT ZÁBAVA :)

KRÁTKÉ POVÍDKY: Michael v nemocnici za dětma

4. října 2010 v 15:00 | Michelle
tato povídka není na pokračování má pouze tento jeden díl!
vypravuje Michael


Rád navštěvuji dětské domovy nebo dětské oddělení v nemocnici a nosím dětem dárky a snažím se jim nějak pomoci k uzdravení a tak.
Vybral jsem si nemocnici v Los Angeles a navštívil dětské oddělení.
,,Dobrý den,bylo by možné navštívit děti na dětském oddělení?"ptal jsem se sestřičky.
Chvíli koukala s otevřenou pusou a pak řekla:
,,Ale jistě pojdte zavedu vás tam jen to nejdřív oznámím primářovi."
Dovedla nás tam a poprosila o podpis,byla moc milá.
Bylo tam opravdu hodně dětí. Ty větší volaly "Michael" a někteří měli odvahu jít za mnou,ty menší jen nechápavě koukaly.
Byli opravdu rozkošní.
Každému jsem dal nějaké ty hračky co jsem předtím nakoupil.
všichni měli svoje lůžko.
obcházel jsem je po jednom a každého jsem se zeptal co mu je a řekl mu pár milých slov. Pak jsem mu dal hračky.
Miminka jsem si vždy pochoval. S některýma jsem si chvíli pohrál.
Byla tam jedna sestřička která na ně dohlížela,na ty menší.
pokaždé jsem se ji ptal:
,,Copak je tomuhle broučkovi?"
U většiny to byly méně vážné choroby takže se uzdraví.
přšel jsem k jednomu chlapečkovi asi něco málo přes rok mu bylo.
,,Copak je jemu?"ptal jsem se setřičky.
,,Bohužel má nádor na mozku,nejspíš nepřežije."
,,Ne nene to nepřipustím."měl jsem slzy na kraji.
,,Dá se mu nějak pomoci?"
,,Maximálně chemoterapie ale na to není dostatek prostředků."zesmutněla sestra.
,,ne já mu pomohu,udělám cokoliv ale nenechám ho zemřít."
Sehnal jsem odborníky a zaplatil celé léčení.
Sestře v té nemocnici jsem dal číslo at mi vždy zavolá když se to zlepší nebo zhorší.
obešel jsem zbytek dětí a rozdal zbytek hraček.
Po půl roce se mi ta sestřička ozvala,že se Johnovi (to je ten chlapec) nádor zmenšil.
Měl jsem z toho radost doufal jsem že bude brzy zcela zdráv.
Mezitím mi ještě párkrát zavolala jen aby mi řekla že se lepší.
Asi po dvou letech mi zavolali z nemocnice že je John zdráv a vrací se ke své rodině na stálo(vždy přebýval chvíli v nemocnici kvůli terapiím).
,,Opravdu no to je senzační,mám z toho takovou radost.Smím ho vidět?"ptal jse se.
,,Ale jistě domů pojede za dva týdny tak se stavte mezitím."
,,Dobře příští týden k vám zajedu."
měl jsem opravdu radost že John bude v pořádku.
když jsem jel do nemocnice za ním,chtěl jsem se ještě stavit v hračkářství.
Nakoupil jsem další dárky pro všechny děti a hlavně Johnovi jsem vybral něco speciálního.
Na děti dohlížela stejná sestra jako předtím.
Dětem jsem rozdal hračky a šel jsem se věnovat Johnovi.
chvíli jsem si s ním hrál. byli u toho i jeho rodiče.
Samozřejmě měli s sebou kameru aby si natočili jak si s ním hraji. Byli opravdu moc milý.
Nabídl jsem rodičům ještě pomoc ale to už odmítli.
,,Opravdu hrozně moc děkujeme ale další pomoc nemůžeme přijmout,už jsem toho pro nás udělal víc než dost."
Ukázali mi fotky Johnova pokoje a pak jsem jel zpátky domů.
na Johna nikdy nezapomenu občas na něj vzpomínám a přemýšlím jak se mu daří.

TAK JAK SE VÁM POVÍDKA LÍBILA?BYLA TROCHU SMUTNĚJŠÍ ALE SNAD NEBYLA ŠPATNÁ :) DOUFÁM ŽE SI PŘEČTETE I DALŠÍ :)

KRÁTKÉ POVÍDKY: Michaelovi Vánoce

1. října 2010 v 15:00 | Michelle
inspirováno private home movies
povídka není na pokračování má pouze jeden tento díl!
vypráví Michael...


Bylo 24.12. večer (v Americe se dárky rozbalují 25.12. ráno), byl jsem dost unavený a tak jsem šel brzo spát.
Na Vánoce u nás byla i Liz.
Mezitím co jsem spal, Liz vyzdobila úplně celý dům v Neverlandu.
Ráno se mě Liz snažila vzbudit,je to opravdu těžký.
,,Michaele?"volala.
,,Je tu duch Vánoc,vstávej."smála se.
Asi po 20 minutách jsem vstal.
Začal po mě skákat ten její malý pes. Lekl jsem se ho. Liz se mi kvůli tomu smála.
Pak jsem přišel do obýváku. Všude byla samá výzdoba,koukal jsem všude kolem bylo to nádherné.
jak to mohla přes noc celé stihnout? říkal jsem si.
Na konci pokoje stál obrovský vánoční stromeček. Byl nádherný a pod ním velká hromada dárků.
koukal jsem se na ně a střídavě na Liz.
po chvíli jsem se zeptal:
,,To je moje?můžu to otevřít?"ptal jsem se Liz.
,,Jistě otevři to."
Po chvíli jsem je otevíral jeden za druhým.
V jednom dárku bylo vodní dělo(supersooker). Měl jsem z toho opravdu radost protože miluju vodní války.
Pak jsem otevíral další.
,,Áááá supersooker."smál jsem se,už jsem měl druhý.
V dalším dárku byl svetr.byl skvělý hned jsem si ho oblékl.
Vzal jsem si další dárek a začal jsem se šibalsky mát a mezitím jsem se koukal na Liz.
,,Cítím to tam,cítím tam supersooker."
A byl tam hrozně jsem se smál a Liz taky.
pak otevírala dárek Liz.
,,A je to supersooker."všichni jsme se smáli.
Pak jsem vzal Liz jeden dárek.
,,Smím ti ho otevřít?"pousmíval jsem se.
,,Jasně."
,,Já už totiž vidím,že je to supersooker."byla to opravdu zábava všichni jsme dostali supersooker.
Dostal jsem spoustu dalších krásných dárků. Na tyhle Vánoce nikdy nezapomenu byly opravdu úžasné a jedinečné.

TAK JAK SE VÁM TO LÍBILO??SICE PÍŠU ŽE JE TO INSPIROVANÉ PRIVATE HOME MOVIES ALE ONO TO JE SPÍŠ SKORO PŘESNĚ PODLE TOHO...CHTĚLA JSEM TO JEŠTĚ VÍC UPRAVIT ALE MĚ TO PŘIŠLO TAK ÚŽASNÉ ŽE JSEM NECHTĚLA NIC MĚNIT TAK DOUFÁM ŽE VÁM TO NEVADÍ..PRO PŘÍŠTĚ ZAPOJÍM SVOJI FANTAZII JEŠTĚ VÍC :D

 úžasná fotka :-*jsou opravdu super dvojka :P
 
 

Reklama